❦
Pondělí 29. září 1873
Lundi 29 septembre 1873
Dnes má svátek teta, Bête, její dcera a malá Věra Anitchkoffová. Vyjdu si s Paulem, vezmeme fiakr a jedeme za mámou, Dinou a Walitským na ovocný trh. Na ty ubohé Niciany jsme udělali dojem. Snědla jsem výborné hrozny. Odtud jdeme k Samuelsovi a kupuji s Paulem pro tetu kapesník z valencienské krajky a pro děti bonbóny. Byla to židovská svatba – zastavovali jsme se, chodili, přicházeli, odcházeli, dohadovali se.
C’est la fête de ma tante, de Bête, de sa fille et de la petite Véra Anitchkoff. Je sors avec Paul, nous prenons un fiacre et allons retrouver maman, Dina et Walitsky au marché de fruits. Nous avons fait de l’effet pour ces pauvres Niçois. J’ai mangé de très bon raisin. De là nous allons chez Samuels et j’achète avec Paul un mouchoir Valenciennes pour ma tante et des bonbons pour les enfants. C’était une noce de juifs, on s’arrêtait, on allait, on venait, on discutait.
Doma se strhla aféra... Palajka se dopouštěla drzostí a Walitský ji potrestal. Nenocovala doma a už několik dní vychází bez dovolení, drzí se a nic nedělá. Dnes ráno si s vojákem přišla pro své věci, ale urovnáváme to, chceme ukázat, jaká vlastně je. Adam se do toho plete, podezříváme nějaké baronovy pletichy. Poslední dny se nezabýváme ničím jiným.
Il y a une histoire à la maison... Palajka a fait des impertinences et Walitsky l’a punie. Elle n’a pas passé la nuit à la maison et tous ces jours sort sans permission, est impertinente et ne fait rien. Ce matin, elle vint avec un soldat demander ses effets mais on arrange, on veut faire voir ce qu’elle est. Adam s’en mêle, on soupçonne quelques trames du baron. Ces derniers jours on ne s’occupe que de cela.
Ta mizerná holka ohavně lže, řekla, že ji teta zbila. Při těchto slovech se mi zježily vlasy! Jaká hrůza! Copak by tetu vůbec kdy něco takového napadlo! Přicházejí ti oslové (Anitchkoffovi). Jedu do města s Bête (zelené šaty, modrý klobouk, sluší) – ten klobouk mi moc sluší, ale lidé se na mě příliš dívají. Je příliš objemný, budu mít jen černý. Kropili ulice, člověk by si myslel, že pršelo, a Nice v dešti mám ráda, jen tehdy ji snesu. Šly jsme od Lyons až k Portallierovi, kam zajdeme prohlédnout si obrazy a starý nábytek. Jak miluji krásné věci a jak jim rozumím. Portallier má tutéž Kateřinu, která je na venkově. Připravuje se večeře. Třesu se při pomyšlení na tuto večeři. Koho budeme mít! Orgečko, Manotte, Lefèvre a Abrial !!!!!!!!!!!!!!!!!!! Sacrediou1 (jak říkají Niciani), jaká společnost!
La misérable fille ment hideusement, elle a dit que ma tante l’a battue. A ces mots, mes cheveux se sont hérissés ! Quelle horreur ! Est-ce que jamais ma tante a rêvé chose pareille !!! Les ânes (Anitchkoff) viennent. Je vais en ville avec Bête (robe verte, chapeau bleu, bien) ce chapeau me va très bien mais on me regarde trop. Il est trop volumineux, je n’en aurai qu’un noir. On a arrosé, on peut croire qu’il a plu et j’aime Nice pluvieuse, c’est à cette période que je la supporte. Nous avons marché depuis Lyons jusqu’à chez Portallier où nous entrons voir les tableaux et meubles anciens. Comme j’aime les belles choses, et comme je les comprends. Portallier a la même Catherine qui est à la campagne. Le dîner s’apprête. Je frémis à l’idée de ce dîner. Qui nous aurons !!! Orgechko, Manotte, Lefèvre et Abrial !!!!!!!!!!!!!!!!!!! Sacrediou (comme disent les Niçois) quel monde !
Máma je tak dobrá, že prokazuje čest každému, ale já... nejsem anděl a přiznávám, že cháska, která u nás večeří, je mi krajně protivná. Copak stojí za to pro tak špinavé tlamy chystat večeři?! Měli jsme u Galy vzít šest porcí, deset lahví médoku a prostřít v kuchyni – to by jim stačilo!
Maman est si bonne qu’elle fait honneur à tout le monde, mais moi... je ne suis pas un ange et j’avoue que la canaille qui dîne chez nous me déplaît souverainement. Si cela vaut la peine pour d’aussi sales bouches de faire un dîner ?! Fallait prendre chez Gala six dîners, dix bouteilles de Médoc et dresser une table à la cuisine, voilà pour eux !
Ach, Bože můj, za jaký hřích musím bydlet v takové špíně jako Buffa! Každý den oplakávám naši drahou, milovanou, zbožňovanou Acqua Vivu, vyhrknou mi slzy. Ach, jak ráda bych se odstěhovala!!! Konečně přicházejí ti ctihodní ničemové. Ani neumějí jíst. Nechávám si zelené šaty, nebudu se strojit pro sedláky. Seděla jsem díky nebi mezi Bête a dědečkem. Všichni to křičí, mluví, žvýká, polyká!
Ah ! mon Dieu pour quel péché suis-je logée dans une saleté comme Buffa ! Je déplore tous les jours notre chérie, bien- aimée, adorée Acqua Viva, les larmes me viennent aux yeux. Ah ! que je voudrais changer d’appartement !!! Enfin les honorables canailles arrivent. Ils ne savent même pas manger. Je garde ma robe verte, je ne ferai pas toilette pour des paysans. J’étais grâce au ciel entre Bête et papa. Tout cela crie, parle, mâche, avale !
Nemožné způsoby. Div jsem se nerozvzlykala. Máma nehleděla na to, kdo tam je, ale podle zákonů pohostinství dělala paní domu, jak nejlépe dovedla. Protože je šťastná, všechno snese, nebo spíše je dobrá a neunavuje druhé svými bolestmi jako vaše služebnice. Jsem si jistá, že to cítila stejně jako já, ale skrývala to, za prvé aby neudělala skandál a za druhé kvůli mně. Kvůli mně marně. Nepotřebuji spoluviníky2. Vidím až příliš jasně, bohužel. Někdy bych si přála se mýlit. Ke konci se kouří, křičí. Je to k utopení v první strouze. Udělala jsem něco lepšího, pila jsem víno a byla jsem trochu omámená. Bête nakreslila scénu: Až k nám přijdou návštěvy, najdou na jedné pohovce opilého, chrápajícího Hamiltona a na druhé vaši milost3 v témže stavu.
Des manières impossibles. J’étais prête à sangloter. Maman ne regardait pas qui il y a mais, selon les lois de l’hospitalité, elle faisait la maîtresse de maison tant bien que mal. Comme elle est heureuse, elle supporte tout, ou plutôt elle est bonne et ne fatigue pas les autres avec ses douleurs comme votre servante. Je suis sûre qu’elle a senti aussi bien que moi mais elle a dissimulé, primo pour ne pas faire de scandale et secundo pour moi. Pour moi en vain. Je n’ai pas besoin de abettors. Je vois trop bien, hélas. Quelquefois je voudrais me tromper. Vers la fin on fume, on crie. C’est à se noyer dans le premier ruisseau venu. J’ai fait mieux, j’ai bu du vin et j’étais un peu étourdie. Bête a dessiné un tableau. Lorsque le monde viendra chez nous on trouvera sur un canapé Hamilton ronflant et ivre et sur un autre votre ladyship, de même.
Večeře bez okolků – budiž, ale se sobě rovnými, a ne se sapaži, s haraburdím, s chátrou, s nulami, se sedláky!!! Ten Manotte je vulgární jako sto osmdesát volů!
C’est bien un dîner sans façon mais avec des semblables à soi et pas avec des sapajous, des pacotilles, des canailles, des riens, des paysans !!! Ce Manotte est vulgaire comme cent quatre-vingts bœufs !
Po této honosné hostině význační hosté vystoupili do nádherného salónu Baquis po vznešeném černém schodišti pokrytém božským kobercem a nebeskými zábradlími. Držela jsem se v koutě (ne proto, že bych se mohla ponižovat, jelikož povyšuji toho, komu prokazuji čest, a ne se sama snižuji), ale protože jsem se necítila ve své kůži. Uprostřed sedláků, mezi venkováky jsem volná, veselá, ale s těmito neutrálními tvory nemohu. Prosili mě, abych hrála. Andante z Mendelssohnova koncertu a moll jsem zahrála dobře, ale nelíbilo se to. Manotte zahrál „Dceru paní Angotové“4 a to se líbilo. Ještě mě nechali hrát etudu, kterou jsem jen tak nějak odbušila. Co je sviním po perlách! Lefèvre zazpíval písničku, kterou jsem už slyšela od Malésieuxe. Chudák, jak směšné! Po každé sloce se zuřivě tleskalo, psi štěkali a kočka mňoukala, děti tloukly a křičely, opice strachy utíkala na závěsy. Bylo to dost zábavné.
Après ce somptueux repas les distingués convives montèrent au superbe salon Baquis par le sublime escalier noir couvert d’un tapis divin et des barrières célestes. Je me tenais dans un coin, (pas parce que je pouvais m’humilier puisque j’élève celui à qui je fais honneur et non m’abaisse) mais parce que je ne me sentais pas à mon aise. Au milieu de paysans, de campagnards je suis libre, gaie, mais avec ces êtres neutres je ne puis. On m’a prié de jouer. J’ai bien joué l’andante du concerto en la mineur de Mendelssohn, cela n’a pas plu, Manotte a joué La fille de Mme Angot » et cela a plu. On m’a encore fait jouer une étude que j’ai tapée n’importe comment. Que sont les perles pour les cochons ! Lefèvre chanta une chansonnette que j’ai entendue par Malésieux. Pauvre, quel ridicule ! à chaque couplet on applaudissait frénétiquement, les chiens aboyaient et le chat miaulait, les enfants tapaient et criaient et le singe de frayeur se sauvait sur les rideaux. C’était assez amusant.
na okraji
Připomíná to shromáždění.
dans la marge Cela rappelle les assemblées.
Bože můj, Bože můj, vysvoboď mě z této vily a z této společnosti!!!!!!!!!!!!! Jaký hřích jsem spáchala, že jsem tak potrestána! Až do tohoto proklatého roku jsme žili, jak se patří, ale od té proklaté Baquis jsme se proměnili v měšťáky, v Manotta, v hrůzu, v Daniloffa, v ubohé měšťáky. Ach, proboha, jaká bída! Bude to trvat dlouho? Bůh ví, jak trpím!
Mon Dieu, mon Dieu délivre-moi de cette villa et de ce monde !!!!!!!!!!!!! Quel péché j’ai commis pour être ainsi punie ! Jusqu’à cette année maudite nous vivions comme il faut, mais depuis cette maudite Baquis on s’est converti en des bourgeois, en Manotte, en horreur, en Daniloff, en de misérables bourgeois. Oh ! par charité quelle misère ! Cela durera-t-il longtemps ? Dieu sait si je souffre !
Jsem z toho nemocná. A nemohu to říct ze strachu, že by udělali scénu! Ach, slitování! Musíme se odstěhovat. Jinak zemřu! Ach, Pane, smiluj se nade mnou!
J’en suis malade. Et je ne puis le dire, de peur qu’on fasse une scène ! Oh ! miséricorde. Il faut changer d’appartement. Je mourrai, autrement ! Ah ! Seigneur ayez pitié de moi !
Schodiště, vstup, salón malý, ubohý, ta klec na krmení pro zvířata je odporná, strašná. Nikdy nemohu vylíčit svou bídu! Georges to vidí stejně – několik minut před spaním scházím dolů do hospody (čti jídelny) a mluvila jsem o tom s Georgesem. Naprosto souhlasí. Dina chtěla být nádherná ve svých růžových šatech, které tak ladí s Buffou, a se svými kulatými a ošklivými, uvadlými rameny. Vystavuje je a myslí si, že jsou krásná. Šťastná nevědomost!
L’escalier, l’entrée, le salon petit, misérable, la cage de nourriture pour les bêtes est hideuse, effroyable. Je ne pourrai jamais dépeindre ma misère ! Georges est de mon avis, quelques minutes avant de me coucher je descends dans l’auberge (lisez salle à manger) et j’ai parlé de ça avec Georges. Il est parfaitement d’accord. Dina voulut être splendide avec sa robe rose qui est si bien avec Buffa et ses épaules rondes et laides, fanées. Elle les expose et les croit belles. Heureuse innocence !
Je dost ošklivá – ne, ani to ne; ale nepůvabná, obyčejná a vulgární. Myslí si, že jí to sluší, když míchá měšťácké způsoby se způsoby francouzských hereček.
Elle est bien laide, pas même; mais disgracieuse, commune et vulgaire. Elle pense être bien en entremêlant les manières bourgeoises à celles des actrices françaises.
Bože můj, vytáhni mě odsud, prosím Tě! Ale jaké zatmění zakalilo mého ducha, když jsem dopustila, aby si pronajali tuhle hospodu?
Mon Dieu, tire-moi d’ici je T’en supplie ! Mais quelle éclipse a assombri mon esprit lorsque j’ai laissé prendre cette auberge ?
Ne, dost volnosti! Snažila jsem se do ničeho nezasahovat, no a bydlíme v díře — to je výsledek! Musím znovu vzít otěže vlády do rukou a všechno musí jít podle zaběhnutého pořádku.
Non, plus de laissez-aller. J’ai essayé de ne me mêler de rien, eh bien, nous demeurons dans un trou, voilà le résultat ! Il faut que je reprenne les rênes du gouvernement et que tout marche selon l’ordre accoutumé.
Ach, když pomyslím, čím jsme se stali s Buffou a těmi léty v Nice!!
Ah ! quand je pense ce que nous sommes devenus avec Buffa et les étés à Nice !!!!
Bože můj, Bože můj, zachraň mě!
Mon Dieu, mon Dieu sauvez-moi !
Poznámky
V originále francouzsky „Sacrediou“ – jižní francouzská nadávka (zkroucené „sacré Dieu“). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „abettors“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „ladyship“ – ironická narážka na budoucí vévodkyni. ↩
„Dcera paní Angotové“ – populární opereta Charlese Lecocqa z roku 1872, považovaná za nízkého ducha ve srovnání s Mendelssohnem. ↩