Neděle 28. září 1873

Píšu tři dopisy Howardovým, ráno. Během oběda i po něm mě mučili, rozplakali mě. Máma mě dráždí k šílenství! Ó! můj Bože, můj Bože, můj Bože! Udělej něco, aby to tak nebylo.
Nesmím se tedy ani podivit nad tou dírou, v níž bydlíme. Jakmile otevřu ústa, máma začne se tvářit zděšeně, šklebit se a sykat. Ó! Jaké mučení, můj Bože!
Plakala jsem a to mi ulevilo.
Vycházím s Bête (zelená róba, ujde to). Potkáváme Gioiu. Bête mi vyprávěla, že zná dámu, která u ní byla. Ta dáma vyprávěla, že je tam nesmírný přepych (šla tam poprosit Gioiu o záštitu při prodeji obrazů), že je tam šedý a třešňový salon s krajkou a že Gioia sama vyšla v šedém a třešňovém županu a přišla jí nádherně krásná. Viděla Hamiltona, který se právě probudil — špinavý jak byl — a dal se rovnou k obědu, a vypadal, jako by byl včera opilý. Na to jsem Bête přidala ještě několik hrůz z Badenu. O Gioii a Hamiltonovi se u nás mluví pořád. Viděla jsem svou krásku několikrát a myslela jsem si, že půjde na nádraží, tak tam jedu, cestou vidím zrzavého a rudého sedláka, který se podobal Hamiltonovi. Bête mi říká:
„Tak to byl vévoda, kterého jsem onehdy viděla v divadle, když dávali „Mučedníka“. Byl v první lóži vlevo a já vpravo. Celou dobu se posmíval Joanitě.“
„To mě překvapuje, nikdy jsem ho v divadle neviděla.“
„Zůstal jen dějství a půl. Koketoval s Američankou, blondýnou, velkou, vysokou a krásnou“ (popisovala mi slečnu Whiteovou).
„A její matka ji pobízela, aby s ním mluvila. A bylo vidět, že ho nudila, dokonce se otočil zády, ale ona mluvila k jeho zádům.“
Celou dobu spolu ona a on mluvili. Jsem tak šťastná, když o něm slyším mluvit. U hudby je dost lidí, ale špinavých. Gioia nás míjí ještě několikrát.
„Ó! Jak je krásná!“ zvolala jsem. „Je to dokonalost. Kdyby věděla, jak se mi líbí, zastavila by se a nechala mě se na ni dívat.“
„Jste jejího typu, ale lepší,“ říká mi Bête.
Na takový nesmysl jsem nevěděla, co odpovědět.
„Já, lepší než ona? Já?! Ale jděte, to není možné. Ujišťuji vás, že se považuji za ošklivou.“
„Ne, ne, nejste ošklivá. Nemám zapotřebí vám lichotit, to dobře víte. Nebudete krásná, ale budete okouzlující, rozkošná. Máte krásnou pleť, rozkošná ústa, ovál tváře tady,“ říká a ukazuje na líce u ucha a na krk, „to je půvab. Budete okouzlující, ale budete proměnlivá. Jste stejného typu jako Gioia, ale lepší. Ona vůbec není hezká, zejména zblízka.“
Buď je bláznivá, nebo lže. Já lepší než................... fuj! fuj! ne, jaké šílenství! Kdybych věděla, že jsem aspoň tak hezká jako ona, smála bych se celý život radostí. Ať je krásná nebo ošklivá, je to jedno, protože on ji miluje, všichni muži ji zbožňují; je v módě, je mocná. Ach! Jsou chvíle, kdy jí závidím, dokonce bych chtěla...
Paul je v Monaku, cvičí se ve střelbě na holuby. Nice je přece jen odporná, když se začne plnit. Nezastavily jsme se u zahrady, ale projely celé město.
Nenávidím Gioiu, nemohu se na ni dívat klidně. Je nalíčená jako mlynář. Já jsem aspoň přirozená a svěží. S Bête jsme mluvily jen o Gioii a Hamiltonovi.
Poznámka editorů
[Zrušeny 2 řádky]
Zlobím se, že ho miluji. Je to ponižující. Jsem hrdá, nechci milovat první. A když miluji a nebudou mě milovat?... Já bláhová, bláhová! co jsem vedle ní? A jsem, jsem mladá, svěží, přirozená, dobře stavěná, hezká, čistá a milující vedle zvrhlé dívky, která se prodává! Taková jsem! Je na něm, aby si vybral. Kéž by...
Nenávidím i jeho, spolu s ní!!!!!!!!!!!!!!
Ó! můj Bože, smiluj se nade mnou! Panno Maria, chraň mě! ((((a chraň ho)))).
na okraji
Zítra svátek Bête a tety.