Pátek 26. září 1873

Konečně jsem dokončila článek proti „Cestě přes středoevropské roviny“. Teď ho zbývá uveřejnit. Ubohá slečna Elderová je celá ohromená, nemůže si představit, že dám vytisknout článek.
Vycházím s Bête (Dinina režná róba, ujde to), jsem pořád stejná. Dala jsem opravit knoflík od nových šatů, který jsem ulomila. V London House, zatímco jsme jedly, vběhne dovnitř jako blázen Saëtone a zase vyjde pod záminkou, že se ptá po nějakém pánovi. Náš vůz ho přiměl vstoupit. Paní Skariatinová se vrátila. Korintský dům je otevřený, záclony v oknech, svíce připravené a v salónu rozsvícené. Myslím, že Boreelovi přijeli. Vila Wittgenstein je také otevřená a dávají ji do pořádku. Je chladno, musela jsem si vzít tetinu modrou kazajku. Myslím, že si ji nechám. Od zítřka se vážně pustím do livrejí. Dina se červená při jménu Khalkionoff, jaká hrůza! Děkuji Ti, můj Bože, že jsi mě uchránil takového skandálu. London House inspiruje Bête a ona mluví o vévodovi. Říkám jí, že se neožení, ale zemře na schodech Monaka nebo v restauraci nebo dokonce přímo v London House. Kéž ho Bůh uchrání takového osudu! Faktem je, že mi dělá velkou radost ho kárat. Walitský dělal kvůli vévodovi obličeje, zčervenala jsem.