Pátek 26. září 1873

Konečně jsem dokončila článek proti "Cestě přes středoevropské roviny". Nyní zbývá ho publikovat. Ubohá slečna Elderová je celá ohromená, nemůže si představit, že dám vytisknout článek.
Vycházím s Bête (Dinina režná róba, není špatná), jsem pořád stejná. Dala jsem opravit knoflík od nových šatů, který jsem ulomila. V London House, zatímco jsme jedly, Saëtone vbíhá jako blázen a vychází pod záminkou, že hledá pána. Náš vůz ho přiměl vstoupit. Paní Skariatinová se vrátila. Korintský dům je otevřený, záclony v oknech, svíce připravené a v salónu rozsvícené. Myslím, že Boreelovi přijeli. Vila Wittgenstein je také otevřená a upravuje se. Je chladno, byla jsem nucena si vzít modrou kazajku mé tety. Myslím, že si ji nechám. Od zítřka se vážně zabývám livrejemi. Dina se červená při jménu Chalkionoff, jaká hrůza! Děkuji ti, můj Bože, že jsi mě uchránil takového skandálu. London House inspiruje Bête a ona mluví o vévodovi. Říkám jí, že se neožení, ale zemře na schodech Monaka nebo v restauraci nebo dokonce přímo v London House. Kéž ho Bůh uchrání takového osudu! Fakt je, že je pro mě velkým potěšením ho kárhat. Walitsky udělal několik grimas kvůli vévodovi, zčervenala jsem.