Sobota 27. září 1873

Od včerejška zapaluji ráno svíčku, je chladno. Viděla jsem paní Boreelovou v jejím okně a Hendersonovy pěšky, konečně přijel manžel paní Prodgersové. Paní Skariatinová také.
Nyní jsou květiny na plátně hotové, zbývá vyplnit listy a pozadí (zelená róba, není špatná). Měla jsem čas jen koupit sešity a jednou projet promenádu. Chtěla bych udělat hloupost; vsadit se například, ale se sázkovcem stejně horlivým, originálním a bláznivým jako jsem já; chtěla bych, chci během přestávky (když jsem v prosceniu) sestoupit z lóže, přejít scénu u opony a jít se posadit do lóže naproti. To všechno vážně, s hezkou toaletou a před publikem, to se rozumí.
Bête a Dina mi navrhovaly vévodu.
— Opravdu by se vsadil, myslím, a je to okouzlující blázen.
Neviděla jsem Gioiu. Včera ji maminka viděla v Monaku a nenechají ji vstoupit. Opravdu to není nic jiného než holka.
Jde se do Francouzského na „Baronku". Jdu jen na půl hodiny (stejná róba), ale hra mě zajímá a zůstávám, sedím za Dinou. Nikdo mě neviděl, nikdo tam nebyl. Dnes odpoledne jsem potkala paní Massaloffovou, sestoupila jsem, abych s ní promluvila, toto léto nebyla v Badenu, pořád stejná.
Nechtěla jsem, aby mě v divadle viděli. „Baronka", říká se, je nemorální. Nuže já nacházím pravý opak. Při každém dějství se maminka snažila ukázat hrůzy hry a kázala mi svou zastřenou morálku, jak tomu říkám. Takto rodiče ničí důvěru dětí.
Je Bohu díky skončeno v jedenáct hodin, což je brzy pro Nicu, kde nás někdy mučí až do dvou hodin.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „Prodgers's husband" - manžel paní Prodgersové.
V originále: "morale dissimulée" - zastřená, skrytá morálka.