Neděle 21. září 1873

Představte si, že jsem spala do půl dvanácté. Kdo to kdy viděl?!
Jedeme na hřbitov, všichni (šedá róba), já s Bestií, v drožce a potkáváme Gioiu s jejím synem také v drožce. Jede se na nádraží, k Anitchkoffovým a ještě do města. Teprve v pět hodin mám vůz (režná róba, kterou mám nejraději, jen přední část je příliš velká, dělá mě o hodně tlustší, sluší). Jsem sama s Bestií, děláme kolečka na promenádě, k nádraží, po nábřežích; v zahradě konečně začíná hrát hudba. Nebudu už říkat každý den, že se na mě lidé dívají, to se rozumí. Dělám dojem. Dobrý nebo špatný? Znovu potkáváme Gioiu, podruhé pěšky. Okouzlující toaleta, bílá, celá vyšívaná ažurou, kožený pásek a na zádech jamka jako u Venuše z Mila, Bestie říká, že není hezká a její chůze není půvabná, že vypadá jako komorná. Její postava je velmi pěkná, je na ní něco, co se líbí, a ona sama je velmi krásná žena.
Objednávám v London House čokoládu a ještě jedeme na kolečko a opět Gioia. Chci se otočit, ale bude to příliš nápadné, vydržím až k hotelu Řím, potom se otočím. Za několik minut jde kolem pěšky a dívá se na nás, ostatně jako pokaždé. Když jsem na koni, dokonce se za mnou otáčí. Chtěla bych vědět, jaký dojem na ni dělám a co si o mně myslí.
S Bestií jsme mluvily o všem. Vyprávěla jsem jí všechno, co mi vyprávěla Berthe, příběh Rémyho. Říkám jí, že mi je Gioia natolik sympatická, že bych s ní dokonce chtěla mluvit:
„Jestli s vámi někdy promluví,“ říká Bestie, „budou to výčitky, že jste mi vzala mou lásku atd. atd.“
Bestie mi také říká, že se mi Gioia líbí, protože jí vyfukuji manžela. V London House jí vyprávím příběhy z Badenu, o Berthe a vévodovi z Hamiltonu, a nakonec o Rémym. Bestie se mě ptá, jestli jsem nežárlila, když mi Berthe vyprávěla, jak ji vévoda miluje. Neodpověděla jsem nic a pokračovala jsem. Ale musím si přiznat, že mě už tehdy píchal jakýsi pocit závisti, nevím jaký.
Gioia je teď cílem mých procházek. Opravdu, zdálky mě okouzluje, měla klobouk podšitý skotskou látkou a vzadu jí visely dva malé skotské cípy jako konce šátku. Zkrátka vycházím, jen abych ji viděla, a pořád nevím jistě, jestli je hezká. Chtěla bych ji vidět dlouho a zblízka, zkrátka s ní mluvit. Ach! Jak bych s ní chtěla mluvit. Byla bych zaražená, jako omámená, nevěděla bych, co říct.
Doma malá bouře, jako obvykle. Hra v krále. Bestie mě ujišťuje, že jsem velmi hezká. Dokonce mi ukázala, co mám nejhezčího. Jsou dny, kdy si bláznivě připadám okouzlující. Dnes je to takový den, dívala jsem se do zrcadla a připadala jsem si hezká, dokonce jsem našla ten výraz, který miluji.
Byla tam dvě nebo tři landó. Zahrada plná a obklopená třemi řadami různých vozů. Začínám žít; čekám na zimu, a ta přijde.
S Bestií jsem toho tolik namluvila, že jsem unavená; spíš jsem mluvila sama pro sebe, myslela jsem nahlas.
Scházím ve svém slavném plášti do jídelny, jsou tam ještě všichni. Recituji Racina, vrhám se na zem, dělám tragické pózy a odcházím. Poprosila jsem Bestii jednou provždy, aby nemluvila o Miloradovitchovi, to mě velmi rozčiluje. Nechci ho.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „that you have taken my love“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „pointed out“. ↩