Pondělí 22. září 1873

Vévoda z Hamiltonu má spoustu koní; zatím znám tyto: Monseigneur, Navarre, Sir David, Sir John, Wild Monarch, The Quack, Bertrand, La Paix, Fantôme. Nevím, zda má ještě Cigarette, Barbillon, Fleuriste, Crève-Cœur. V pět vycházím s Bestií. U Viscontiho beru několik učebnic, kupuji špendlíky a jdeme na promenádu. Viděla jsem Gioiu se Soubisovou. Gioia měla tmavě zelenou róbu ozdobenou bílou pasmanterií, stejný skotský klobouk.
S Angličankou jsem mluvila o vévodovi. Ptala jsem se jí (mluvily jsme o panu Addym), zda si všimla vévody. Popsala jsem ho příšerně. Říkám, že (ptala se mě, jak vypadá, aby ho poznala):
„Uvidíte-li muže velmi tlustého, velmi červeného, se zrzavými vlasy, malýma šedýma očima, ve skotském kabátku, se špinavou kravatou, v růžové nebo modré košili, ve špinavém šedém nebo hnědém klobouku se stuhou visící na jednu stranu, jak jede ve velmi malém nízkém vozíku s velmi malým koníkem, který běží nesmírně rychle, pak si můžete být jistá, že je to vévoda z Hamiltonu, nejlepší rodina Anglie, nejušlechtilejší krev, královská krev, jak jste právě řekla, že je!“
Řekla mi ještě něco neobyčejného, že pro představení „Krásné Heleny“ vévoda pronajal celé divadlo a šel tam jen ve dvou s přítelem. Řekla, že mu přezdívají Alkibiades, já v tom ale žádnou podobnost nevidím. Řekla, že vévoda dělal všechno, co je nejneobyčejnější, nejzábavnější, nejpodivnější, nejbláznivější, nejoriginálnější. Ještě jsem jí řekla, že vždycky píská, takže ho pozná. Vyprávěla jsem jí „Carlo a prase“. Smály jsme se jako blázni, ale konečky prstů jsem měla studené.
Závody v Nice se posunou na leden a ceny budou větší. „Le Derby“ říká: „Na tomto skvělém mítinku...“
Otočily jsme se na konci promenády, Gioia byla u svého domu, za minutu byla za námi, a tak nás sledovala celou promenádu. Zabočila u veřejných sadů a já jsem nařídila projet přes Pont Neuf a znovu jsme se setkaly na náměstí Masséna. Vypadalo to, jako bychom ji pronásledovaly a ona utíkala. Jen jsem si přála nesmát se, až ji uvidím.
Ach! Jak ji nenávidím! Nemohu se na ni dívat klidně, tak jí závidím! Ach! Bída! Jsem žárlivá.
Ubohá, jaká jsem! Co jsem pro něj? Jaké mám právo!... Můj Bože! můj Bože, chraň mě! Smiluj se nad mou malostí, nepohrdej mnou. Pokud jsem hodna trestu, odpusť mi!
Měla jsem s Bensou teologickou diskusi. Tady je další smítko prachu, které má myšlenky, ale jaké myšlenky! Fuj, jaký ničema! Ubohý člověk, chce být duchaplný tím, že popírá Boha (hrůza), dělá fráze a chce říkat banální pravdy a myšlenky, které chtěly být něčím velkým, a nejsou nic!
Říkám mu, že je nic, ještě hůř, že jste méně než skořápka od vejce, nejste nic, nemáte duši, nebo pokud ji máte, není dost velká, aby pochopila. Co to říkám? Je nízká, není nic, jako vy! Nekradete z kapes, ale nejste proto dobrý člověk! Nevěříte v nic! Co je to za člověka, který nevěří v nic?!
Říkáte, že jste neměl sílu se modlit, když jste byl mezi životem a smrtí na skále, říkáte, že jste nevěděl, čím začít, co říct, Otče náš, nebo co. To jen dokazuje, jak malou máte duši a jak jste ubohý. Nerozumíte, nemůžete se povznést! Jste příliš ubohý. Vaše duše je příliš úzká, nemůže se povznést k Bohu. Ale On vám odpustí, nevíte, co říkáte!
To je jen malý nevýznamný kousek toho, co jsem mu řekla. Ale je to bída, nepochopí! Lepší je nechat ho v jeho podlosti.
Jsem smutná a vidím tu ženu a jsem žárlivá; nevidím ji a chci ji vidět. Jistě vypadá lépe než já. Znám své nedostatky. Mám pro sebe jen mládí. Jsem nešťastná! Miluji ho! On mě nemiluje, ani neví, že existuji! Ach! Můj Bože, řekni mu, ne, ne. Proč? Udělej, aby mě miloval, o to Tě prosím. Ach! Můj Bože. Smiluj se nade mnou. Odpusť mi mou domýšlivost, mé chyby! Netrestej mě! Prosím Tě! Smiluj se nad svým tvorem!
Vložený listnote sans date
[Bez data:
Psí obojek s nápisem „patří ...“
Cambacérès naproti Pont Vieux.
Německá slovíčka od Alex. Peye.
Šaty ze sukna nebo hedvábí, hladká sukně po straně vykasaná žokejskou čepičkou a koženým bičíkem, jako bývají jehlice do kravat. Na hlavě žokejská čepice.
Šperky ze smaltovaného zlata v témže duchu. Botky barevně sladěné.]

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky. ↩
V originále: Alkibiades - skandální athenský státník známý kouzlem a prostopášností. ↩