❦
Sobota 20. září 1873
Samedi 20 septembre 1873
Teprve v pět hodin jsem volná, jedu do města s Bestií a Dinou. V hodině francouzštiny jsem četla biblickou dějepravu, desatero Božích přikázání. On říká, že si nemáme dělat obrazy toho, co je na nebesích. Katolíci a Řekové se mýlí, jsou to modloslužebníci, kteří uctívají sochy a obrazy. Já se ovšem touhle metodou zdaleka neřídím. Věřím v Boha, našeho Spasitele, Pannu Marii. A ctím některé svaté. Ne všechny, protože některé napekli jako bábovky. Kéž mi Bůh odpustí toto uvažování, je-li nespravedlivé, ale moje prostá mysl to vidí takhle a jinak říct nemohu. Uvěřím někdy, že Bůh přikázal postavit svatostánek, aby tam z archy smlouvy dal slyšet své orákulum?! Ne, ne, Bůh je příliš vznešený, příliš veliký pro tyto pohanské a nesnesitelné hlouposti. Uctívám Boha ve všem. Modlit se lze všude, On je všude přítomen.
Seulement à cinq heures je suis libre, je vais en ville avec Bête, Dina. A la leçon de français j’ai lu l’Histoire Sainte, les dix commandements de Dieu. Il dit qu’il ne faut point se faire des images de ce qui est dans les cieux. Les catholiques et les Grecs ont tort, ce sont des idolâtres qui adorent des statues et des peintures. Aussi, moi, je suis loin de suivre cette méthode. Je crois en Dieu, notre Sauveur, la Vierge. Et j’honore les quelques saints. Pas tous, car il y en a des fabriqués comme des plum-cakes. Que Dieu me pardonne ce raisonnement s’il est injuste, mais dans mon simple esprit les choses sont ainsi et je ne puis dire autrement. Croirai-je jamais que Dieu a ordonné de bâtir un tabernacle pour y faire entendre de l’arche d’alliance son oracle ?! Non, non, Dieu est trop sublime, trop grand pour ces niaiseries païennes et insupportables. J’adore Dieu dans tout. On peut prier partout, Il est partout présent.
Jedu tedy do města, na promenádu (vlasy volně spuštěné, jsou opravdu hezké). Večer hrajeme opět krále, ale nehraje se o nic, a tak to není dost zajímavé. Hraje se pro hru a já dělám všechno jako amatér, když hraju, jsem ve hře. Ale dnes večer jsem se smála celou dobu; ostatní na mě křičeli jako na osla, když bylo třeba hrát, a přesto jsem byla popletená a roztržitá. Propásla jsem šance, přejít atd. atd. Ale bavila jsem se na plné hrdlo1, dá-li se to tak říci. Přišel Khalkionoff a už nevím při jaké příležitosti řekl, že lidé jsou degenerované opice2. Je to mladíček s názory strýce Nikolaje.
Je vais donc en ville, un tour à la promenade (cheveux pendants, ils sont vraiment jolis). Le soir nous jouons encore aux rois, mais la partie n’est pas assez intéressée et intéressante. On joue pour jouer, et moi, je fais tout en amateur, si je joue je suis au jeu. Mais ce soir j’ai ri tout le temps; les autres me criaient, comme à un âne lorsqu’il fallait jouer, et malgré cela je fus étourdie et distraite. Je laissai passer des chances, des aller, etc. etc. Mais je m’amusais à gorge déployée, si l’on peut s’exprimer ainsi. Khalkionoff est venu, et, je ne sais plus à propos de quoi, a dit que les hommes sont des singes dégénérés. C’est un petit avec des idées de l’oncle Nicolas.
„Takže,“ říkám mu, „nevěříte v Boha?“
— Alors, lui dis-je, vous ne croyez pas en Dieu ?
„Mohu věřit jen v to, čemu rozumím.“
— Je ne puis croire qu’à ce que je comprends.
„Ó! Ty hnusné zvíře!“
— Oh ! la vilaine bête !
Všichni tihle hoši, kterým začíná rašit knír, mají takové názory, jsou to malí žlutozobci3, kteří si myslí, že ženy nemohou uvažovat. A chápat. Dívají se na ně jako na panenky, které mluví, aniž by věděly, co říkají, blahosklonně je nechávají mluvit. Řekla jsem mu to všechno kromě hnusného zvířete a žlutozobce. Nejspíš četl nějakou knihu, které nerozuměl, a teď z ní odříkává celé pasáže. Dokazuje, že Bůh nemohl tvořit, protože se na pólech našly zmrzlé kosti a rostliny. Tedy to kdysi žilo a existovalo, a teď tam není nic.
Tous ces garçons qui commencent à avoir de la moustache ont ces idées-là, ce sont des petits blancs-becs qui pensent que les femmes ne peuvent pas raisonner. Et comprendre. Ils les regardent comme des poupées qui parlent sans savoir ce qu’elles disent, ils laissent dire d’un air protecteur. Je lui dis tout cela à l’exception de vilaine bête, et blanc-bec. Il a sans doute lu quelque livre qu’il n’a pas compris et dont il récite les passages. Il prouve que Dieu ne pouvait pas créer, car dans les pôles, on a trouvé des ossements et des plantes glacés. Donc cela a vécu et existé dans un temps et maintenant il n’y a rien.
Neříkám nic proti tomu, ale neprošla naše země ještě před stvořením člověka různými převraty? To, že Bůh stvořil svět za šest dní, se přece nebere doslova. Živly se formovaly po staletí a staletí a staletí. Ale Bůh je. Lze to popřít, když člověk vidí nebe, stromy, samotné lidi? Neřekl by člověk, že je tu ruka, která řídí, trestá a odměňuje, která je všemocná a která je rukou Boží?!! Jistě je absurdní představovat si Boha v hořícím keři nebo v arše smlouvy nebo v ohnivém sloupu. Nebo Ho znázorňovat v sochách nebo obrazech. Chápu, že se kreslí Ježíš, který byl na zemi, který vstoupil do lidského těla.
Je ne dis rien contre cela, mais notre terre n’était-elle pas bouleversée par des révolutions diverses avant la création de l’homme ? On ne prend pas à la lettre que Dieu a créé le monde en six jours. Les éléments se formaient pendant des siècles et des siècles et des siècles. Mais Dieu est. Peut-on le nier en voyant le ciel, les arbres, les hommes eux-mêmes. Ne dirait-on pas qu’il y a une main qui dirige, châtie et récompense, qui est toute-puissante et qui est celle de Dieu ?!! Certes, il est absurde d’imaginer Dieu dans un buisson ardent, ou dans l’arche d’alliance ou en une colonne de feu. Ou de Le représenter en statues ou tableaux. Je comprends qu’on dessine Jésus qui était sur la terre, qui est entré dans le corps humain.
Mám mnohem širší pojetí Boha! Ale pohanství, tito muži, kteří klamali lidi, neuznávali svrchovanou moc? Neuměli ji nazvat Bohem, ale nazývali ji Přírodou. Není to totéž? Co je příroda? Jiné jméno pro Boha.
J’ai une conception bien plus étendue de Dieu ! Mais le paganisme, ces hommes qui trompaient les peuples, ne reconnaissaient-ils pas un pouvoir suprême ? Ils ne savaient pas lui donner le nom de Dieu, mais ils l’appelaient Nature. N’est-ce pas la même chose ? Qu’est-ce la nature ? Un autre nom de Dieu.
napříč stránkou
To je skoro panteismus.
en travers C’est presque du panthéisme.
Všechny činy, myšlenky lidí, jejich neřesti, jejich ctnosti, jejich touhy, lásky a nenávisti, odkud se to všechno vzalo a jak se to mohlo vejít do těla, které se po smrti obrátí v prach?!! Cožpak ve všem nevidíme Boží moc a dobrotu?
Toutes les actions, les pensées des hommes, leurs vices, leurs vertus, leurs désirs, amours et haines, tout cela est-ce venu et comment se loger dans un corps qui devient poussière quand il est mort ?!! Ne voit-on pas dans tout la puissance et la bonté de Dieu ?
Když jsem to psala, projela mi hlavou ješitná myšlenka, pomyslela jsem si, že je to Bohu milé, ale v tu chvíli jsem poznala svou bídu a tahle domýšlivost smaže i tu nejnepatrnější zásluhu. Dokonce i tato pokorná slova, která právě vyslovuji, jsou hříchem, protože si bezděčně chci tou pokorou něco zasloužit.
En écrivant cela, une pensée vaniteuse m’a traversé l’esprit, j’ai pensé que c’est agréable à Dieu mais au moment, je reconnus ma misère et le plus insignifiant mérite est effacé par cette présomption. Même ces paroles humiliées que je prononce en ce moment sont un péché, parce que, involontairement, je veux mériter quelque chose pour cette humilité.
Doprovodíme Bestii do hotelu. Jsme jako židovská svatba4, já ve velkém bílém beduínském rouchu, Dina ve spodničce a v jakési černé kazajce, Walitský s hrbem, který mu dělá Pitou, Paul také komicky oblečený, Bestie obyčejně. Celá ta banda bez klobouků, smějeme se, povídáme a jdeme prostředkem ulice. Těch pár kolemjdoucích se zastavovalo a zvědavě si nás prohlíželo, ale jsou to Niceňané — prasata! Viděli jsme dokonce dva Angličany. Návrat nebyl o nic méně slavnostní. Vlál za mnou ten můj beduínský plášť jako bílý Mefistofeles5, vítr z něj dělal plachtu. Paul a Dina zpívali a Walitský říkal své hlouposti.
Nous reconduisons Bête jusqu’à l’hôtel. Nous sommes comme une noce de Juifs, moi en grand bédouin blanc, Dina en jupon et je ne sais quelle casaque noire, Walitsky avec une bosse que lui forme Pitou, Paul aussi drôlement vêtu, Bête, ordinaire. Tout ce bataclan sans chapeau, riant, causant et marchant au milieu de la rue. Les rares passants s’arrêtaient et nous regardaient avec curiosité, mais ce sont des Niçois - des cochons ! Nous vîmes même deux Anglais. Le retour ne fut pas moins solennel. Je faisais flotter mon bédouin comme un Méphistophélès blanc, le vent en faisait une voile. Paul et Dina chantaient et Walitsky disait ses bêtises.
Tím to ale nekončí, Paul nám vypráví pár příhod ze školy, o Shefickových a o Angličanovi Berrym, úžasně velkém a silném, který chtěl vyrazit okno a zahnat domnělého zloděje, a místo toho rozbil zrcadlo. A o krásném večeru, spíš noci, kterou strávili u piva: každý vypil neuvěřitelné množství obrovských korbelů a snědl kilo sýra, a nikdo nepromluvil ani slovo. Pili, jedli a vrhali po sobě přátelské, hloupé a jednotvárné pohledy.
Nous ne terminons pas ainsi, Paul nous conte quelques aventures de l’école, des Shefick et d’un Anglais, Berry, prodigieusement grand et fort qui cassa une glace au lieu d’enfoncer une fenêtre pour chasser un supposé voleur. Et une belle soirée qu’ils passèrent, une nuit plutôt, en buvant de la bière, chacun par une quantité incroyable de bocks énormes et par un kilogramme de fromages, sans se dire un mot. Ils buvaient, mangeaient et se lançaient des œillades amicales, stupides et monotones.
Konečně jdu spát — jako každý den, bohužel! Nic nového se vymyslet nedá. Ještě dlouho si budu pamatovat na náš noční pochod.
Enfin, je me couche, l’affaire de tous les jours, hélas ! On ne peut rien inventer de nouveau. Je me souviendrai longtemps de notre marche nocturne.
na okraji
Zda je to sudé nebo liché... je to sudé!
dans la marge Que si c’est pair ou impair... c’est pair !
Poznámky
V originále francouzsky: „à gorge déployée“ - z plna hrdla, se smíchem přes celou tvář. ↩
V originále: odkaz na darwinovskou teorii evoluce. ↩
V originále francouzsky: „blanc-bec“ - žlutozobec, nafoukaný mladík. ↩
V originále francouzsky: „une noce de Juifs“ - židovská svatba, hlučný průvod. ↩
V originále: reference k Faustovi, dramatická sebeprezentace. ↩