Sobota 6. září 1873

Od Wortha fichu. Objednala jsem tête-de-nègre.
První lekce s panem Brunetem — literatura, gramatika, rétorika, dějepis, mytologie. Byla to jakási zkouška.
Walitský říká Makaroffovi takové věci, že máma, ležící ve svém pokoji, i já jsme se svíjely smíchy. Jestli se dá jet (Makaroff žádá o rady ohledně cesty do Janova) do Janova na malé lodi — že to trvá dva dny; nebo si kupte gumový kruh, dá se plavat ze Savony do Janova; pak mluví vážně, a za chvíli znovu:
Tam došlo k nehodě (skutečné) a lidé táhli lokomotivu, ale cestující šplhali přes horu, protože se zřítil tunel.
Že Mac-Mahon se šel představit papeži a ten ho odmítl přijmout s tím, že neuznává republiky a s prezidenty nemá co do činění. Mac-Mahon jako voják ho vyzval na souboj, ale kardinál Antonelli vyšel a řekl Mac-Mahonovi, že papež se nemůže bít a neumí zacházet s pistolemi. Pak spousta mimořádných absurdit, které jsem zapomněla. Scéna se odehrává večer, jsou sami, máma leží a já jsem u ní. Ještě prý je třeba jednou vdechnout arniku; u Conte je nevímjaká kyslíková voda. Ubohý Makaroff nebude spát a bude vdechovat svou arniku. Vše řečeno Walitským se vznešenou vážností.
Čtu po kouskách „Strž"; jsou tam tak směšné scény — sen Vikentěva je neobyčejně směšný. Při tichém čtení jsem vybuchla jako bomba. Nikdy jsem nečetla nic směšnějšího, přirozenějšího a s takovým humour.
Opravdu, navzdory svému pohrdání romány chci dočíst „Strž". Rajskij je občas nudný, ale zbytek je okouzlující. Babička vznešená, Marfinka jako mnohé. Věra bláznivá, Mark originální, drzý; Vikentěv plný humoru a vervy. Každé jeho slovo je zábavné. Pět snů je originálních a krásných. Dina chce vyprávět Vikentěvův sen jako svůj vlastní. Se změněnými jmény. Místo Nila Andrejeviče Mikuláš, místo Poliny Karpovny paní Vigierová atd. atd. Nikdy jsem nečetla nic tak směšného jako tenhle sen. Je třeba číst vše, aby člověk ocenil vtip. Bez znalosti postav to nic neznamená.
Na balkóně za měsíčního svitu jsme s Dinou hrály na duchy. Pod svým tylem jsem byla děsivá. Dina mě prosila, abych přestala.
Zas se dotkli Hamiltona; kněžna se mě zeptala (rozhovor o paní Paskeviči, Carlovi atd.), jestli jsem slyšela, jak Paskevič mluví anglicky (my mluvíme anglicky), a několik dalších — jestli vévoda mluví dobře:
— Nikdy jsem neslyšela.
— Ale slyšela jste, jak mluvil, seděl vedle vás.
— Ano, jednou. Francouzsky.
— Tak mluví určitě francouzsky jako kráva.
— Naopak, velmi dobře.
Pak se mluvilo o dostizích monseigneura Carla. Při jménu Hamilton jsem zčervenala; máma se odvrátila.
Celý život budu mít proč se červenat. Proč ostatní tropí pekelný rámus a ani nezčervenají?!
[Vložená stránka: O znamenalo, že jsem viděla Boreela; kolik O, tolikrát jsem ho viděla. Křížek X, že jsem se na něj podívala, a více křížků, že on se díval na mne.]
[Poznámka z března 1875: Chceš, co je nemožné; nikdy si tě nevšimne, a jestli se ožení, ne s tebou! Co jsi zač? Malá holka, bláznice. Nebýt pověrčivá — je to možné, když člověk vidí takové věci, když takto předpovídá, když cítí předem, co se stane, a trápí se tím! Je děsivé, jak správně jsem to tušila — děsivé!]
Včera silně pršelo a předevčírem také; je svěží. Dnes ráno chladno; jsem šťastná, žiji, dýchám, znovu se rodím.
Máma mi dává své košile z Paříže. Nemají rukávy, jí se to nelíbí. Mně se to líbí.
Píšu při svitu — vlastně při měsíčku, za mraků; nevidíme ho. Mám dobré oči a ničím si je; je to naposledy, co dělám takovou hloupost — je velmi šero, sotva vidím.

Poznámky

Tête-de-nègre — dobový název pro tmavě hnědou barvu.
Pozn. překl.: V originále anglicky: humour (humor).
V originále parler comme une vache espagnole — doslova „mluvit jako španělská kráva", tj. mluvit špatně.