Pátek 25. července 1873

Dovolili si mi říci, že jedeme až v úterý, ale o tom nechci ani slyšet! Trvám na svém.
S pomocí slečny Elderové jsem napsala článek, opraví mi ho, až se vrátím z Vídně. Večer na procházce s kněžnou, pak na zmrzlinu. Seděly jsme v jídelně, když okenice zarachotila a pomalu se otevřela... všechny tři jsme spustily pronikavý křik, který skončil výbuchem smíchu — byl to Pitou. Nikdy nekřičím z přesvědčení, slyším ostatní, proč nedělat totéž?
Můj pokoj je klub, každý večer u mě někdo je a bavíme se. Včera jsme se s Dinou a Paulem smáli, pili a kouřili. Vykouřila jsem cigaretu, abych provedla pěknou bláznovinu, nemám ráda nic napůl. Když se bavím, tak naplno! A taky miluji. Kromě toho, že miluji Hamiltona, chtěla bych ho ještě proto, že je znalec a uměl by mě ocenit.
Pro obyčejného člověka nejsem přitažlivá, nemám hezký obličej — půvab, krása těla, způsob nošení šatů a jistá elegance v celé osobnosti přesahují jeho chápání. Ale právě tyto vlastnosti jsou to hlavní. Hezký obličej a nic víc jako Helene pro mě nic neznamená. Jistě, je-li obličej ošklivý, je to horší, ale můj obličej mi stačí. Ale podívejme se! Vždyť já tu pěju chválu sama na sebe. Dobrá! To je třeba nechat na druhých. Ale všechny tyto komplimenty a chvály mě těší, protože mi dávají naději, že i on možná neprojde kolem mne bez povšimnutí. Koneckonců se ponižuji, že si jeho lásku tolik přeji; copak jí nejsem hodna? Člověk by vážně řekl, že jsem ošklivá, hloupá atd. Kdybych ho nemilovala, nikdy bych se nesnížila k modlitbám a k naději.
Dnes ráno Gaslina přinesl portrét, je příšerný. Máma říká, že je to moje vina, to už je příliš! Kněžna šla s ním promluvit. Až se vrátíme, začne se znovu, to se mnou nepočítejte! A ten hrůzný malíř se odvážil tvrdit, že jsem mu přikázala tmavé vlasy. Když to kněžna řekla, vyskočila jsem ze židle jako gumový míček. Viděl už někdo takovou drzost od toho člověka!!! Chtěla jsem ho zahnat do úzkých, ale byl pryč.