Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 22. července 1873

Mardi 22 juillet 1873

Pózovala jsem, portrét je hezká hlavička, ale to nejsem já. Jsem zoufalá, počítala jsem s něčím hezkým. Dnes ráno jsem zas četla tu knihu. Máma otevřela dveře. Myslela jsem, že vstoupí a budu přistižena, ale ne, zeptala se na čas. Abych nebyla přistižena, dávám knihu do šuplíku a čtu tak, abych mohla každou chvíli předstírat, že něco hledám. Navzdory těmto opatřením jsem měla velký strach a byla červená a neklidná.

J'ai pose, le portrait est une jolie tete mais ca n'est pas moi. Je suis desolee, je comptais avoir quelque chose de joli. Ce matin j'ai encore lu *ce* livre. Maman ouvrit la porte. Je croyais qu'elle entrerait et je serais surprise, mais non, elle me demanda l'heure. Pour ne pas etre attrapee, je mets le livre dans le tiroir et je lis pour pouvoir a chaque minute feindre de chercher quelque chose. Malgre ces precautions, j'avais tres peur et j'etais rouge, et inquiete.

Jaká škoda mít jen druhý svazek „Kurtizán světa." Jsou tu čtyři části, každá ve čtyřech svazcích: „Kurtizány", „Velké dámy", „Pařížanky." [Škrtnuto: Padlé ženy]

Quel dommage de n'avoir que le deuxieme volume des "Courtisanes du monde". Il y a quatre divisions, chacune en quatre volumes: "Les courtisanes", "Les grandes dames", "Les Parisiennes". [Raye: Les femmes dechues]

Je to trochu nahé, ale velmi dobře napsané. Odpoledne jsem ji dočetla. Zvědavost je ve mně probuzena, v tomto svazku se mluví o předchozích událostech, a ty jsem nečetla.

C'est un peu nu, mais tres bien ecrit. L'apres-midi je l'ai fini. La curiosite est eveillee en moi, dans ce volume on parle des evenements precedents, et je ne les ai pas lus.

Večer jsme já a kněžna šly na procházku po Promenádě, čekajíce na Dinu, mluvily jsme o Badenu, o společnosti paní Paskevičové, Carlosu Hamiltonovi a staré panně. Tam jsem byla jako doma, mohla jsem se oddat svému největšímu potěšení: mluvit o něm. Zeptala se mě, zda je lord Hamilton hezký, vysoký, tmavý a samá ruka samá noha, ale hezký

Le soir, moi et la princesse allames faire un tour a la promenade, en attendant Dina, nous avons parle de Bade, de la societe de Mme Paskevitch, Carlos Hamilton et la vieille fille. La, j'etais au large, je pouvais m'adonner a mon plaisir le plus grand: parler de lui. Elle m'a demande si lord Hamilton est beau, grand, brun et pur manche a balai, mais bien.

— Podobá se vévodovi?

-- Est-ce qu'il ressemble au duc ?

— Ne? Tím lépe, neboť tenhle má hanebný obličej. Ta šílená!

-- Non ? c'est bien car celui-ci a une figure ignoble. La folle !

— Jak to, naopak ten, co je tady, je hezčí.

-- Comment, au contraire celui qui est ici est mieux.

— Ten rudý, co má zardělý obličej?

-- Le rouge, qui a la figure rougeatre ?

— Ale ano.

-- Mais oui.

— Ten od Gioie?

-- Celui de Gioia ?

— Ale ano, je mnohem hezčí.

-- Mais oui, il est bien plus beau.

Má ráda hubené a tmavé, odpouštím.

Elle aime les maigres et les bruns, je pardonne.

[Na okraji: Máma, teta, Walitský a Paul v Monaku.]

[Dans la marge: Maman, ma tante, Walitsky et *Paul* a Monaco.]