❦
Pátek 18. července 1873
Vendredi 18 juillet 1873
Pózovala jsem znovu, potřetí. Během sezení přišli pan a paní Howardovi. Když se dívali na portrét:
J’ai encore posé, c’est la troisième fois. Pendant la séance M. et Mme Howard arrivèrent. En regardant le portrait:
„Ó! Báječné, velmi, velmi dobré, báječné atd. atd.1“
Oh ! capital, very very good, capital etc. etc.
Jedeme s nimi na Var ve čtyři. Konečně jsme vyrazili; les je rozkošný, zelený. Máma, Dina, já a ta stará káča Howardová v jednom kočáře, ostatní ve druhém. Zpočátku jsem se nudila, tihle lidé nejsou pro mě; on ještě ujde, protože strká nos do všeho, a novináři ostatně ujdou, protože vědí všechno; ale jeho matka a jeho žena! Stará je otravná, směšná a hloupá, mladá je... nic.
Nous allons avec eux au Var à quatre heures. Enfin nous voilà partis; le bois est charmant, vert. Maman, Dina, moi et la vieille drôlesse Howard en une voiture, les autres dans l’autre. D’abord je m’ennuyais, ces personnes-là ne sont pas pour moi; lui encore pas trop mal parce qu’il met son nez partout, et puis les journalistes passent parce qu’ils savent tout; mais sa mère et sa femme ! la vieille est agaçante, drôle et stupide, la jeune est... rien.
A jsme tam, usazeni v trávě, příbory prostřeny, zásoby vyloženy. Howard namíchal nápoj: láhev šampaňského, dva litry červeného, cukr, dva citróny, led, zázvor, sifon a okurkové slupky. Všechno dohromady není špatné, na mou věru.
Nous voilà arrivés, établis sur l’herbe, les couverts mis, les provisions tirées. Howard a fait une boisson: une bouteille de champagne, deux litres rouge, du sucre, deux citrons, de la glace, du ginger, un siphon et la pelure de concombres. Tout cela ensemble ne fait pas mal, ma foi.
Trochu jsem se rozveselila, a pak se k mé veliké radosti šlo na rybolov2, já, Paul, Walitský a Howard. Neměla jsem prut, ale sledovala jsem ty jejich se zájmem. Takové potěšení zažívám poprvé, je to tak zábavné! Zůstali jsme tři hodiny beze slova u rybaření a připadaly mi jako tři minuty. Pak přijdou Dina a máma a začnou mluvit, Howard příliš taktní, aby řekl, že to vadí, a na mé slovo nikdo nedá. Pak ještě větší neštěstí, Howardová a syn a služka. To je nadělení, Bože! Chytili jsme čtyři ubohé rybičky, jednu jsme zrovna lovili, úhoř se hýbal a nikdo ho nedokázal pořádně udeřit, Howard mu poranil ocas, hýbe se, tak jsem tomu udělala konec a usekla mu hlavu. Doma se diví mé krutosti, ale neodrazuje mě to; cit vkládám jinam, raději pomůžu nešťastníkovi, než abych se šklebila kvůli úhoři nebo holubovi. Cestou zpátky jsme byli (rodina) pohromadě a místo staré jsme měli Howarda. Je také komický; kalhoty samé drobné šedé kostičky, sako stejné, ale žluté, kravata v tisíci barvách, přihlouplý anglický límec, klobouk na temeni a dýmka, a hloupý výraz Angličana druhé kategorie na Střelnici. Chce dělat filozofa, říká, že ho všechno omrzelo. Ale těší mě, že mluvil o koních. Říkal, že dříve měl jachtu, ale od svatby... Řekla jsem, že parník je lepší: „Vévoda z Hamiltonu má velmi krásný.“ Dnes ráno řekl tetě, že viděl ve Vídni Gioiu a Hamiltona, že ten ji úplně opustil, na to dědeček říká, že to není možné, Georges také, teta trvá na svém, ráda bych tomu věřila.
Je m’égayais un peu, et puis pour mon grand contentement on alla fishing, moi, Paul, Walitsky et Howard. Je n’avais pas de ligne mais je suivais les leurs avec intérêt. J’éprouve ce plaisir pour la première fois, c’est si amusant ! Nous sommes restés trois heures sans parler à fisher et elles m’ont paru trois minutes. Puis Dina et maman arrivent et commencent à parler, Howard trop délicat pour dire que cela empêche et de mes paroles on ne fait aucun cas. Puis encore plus grand malheur, la Howard et son et bonne. Quel paquet, mon Dieu ! On attrapa quatre misérables petits poissons, on en pêchait, l’anguille bougeait et personne ne pouvait la taper assez, Howard lui blessa la queue, elle bouge, alors je mis fin en lui coupant la tête. On s’étonne de ma cruauté à la maison, mais je ne me décourage pas; je place le sentiment autre part, je préfère soulager un malheureux que faire la grimace pour une anguille ou un pigeon. Au retour nous étions, (la famille) ensemble et au lieu de la vieille nous avions Howard. Il est drôle aussi; pantalon tout petits carreaux gris, jacket de même, mais jaune, cravate mille couleurs, col anglais hébété, chapeau sur la nuque et une pipe, et un air bête d’un Anglais deuxième qualité au Tir. Il veut faire le philosophe, il se dit lassé de tout. Mais ce qui me fait plaisir c’est qu’il a parlé des chevaux. Il disait qu’avant il avait un yacht mais depuis le mariage... J’ai dit qu’un steamer vaut mieux: « Le duc de Hamilton en a un très beau “. Ce matin il a dit à ma tante qu’il a vu à Vienne Gioia et Hamilton, que ce dernier l’a complètement abandonnée, à cela, papa dit que c’est impossible, Georges aussi, la tante persiste, j’aimerais le croire.
Nato Georges říká:
Alors Georges dit :
„Ale ti Howardovi, mluví o Hamiltonovi jako lokaj o svém pánovi, to všechno je špína.“
-*Mais ces Howard, ils parlent de Hamilton comme un laquais de son maître, tout ça ce sont des ordures.
„Jak to, špína?“ odpovídám.
-- En quoi des ordures* je riposte.
Teta:
Ma tante:
„A kdo tedy může vědět víc než lokajové, opravdu.“
-- Et qui donc peut en savoir plus que les laquais, vraiment.
A tak dál v tom duchu. Georges chtěl říci, že Howard není lepší než Drillat, dnes ráno se o tom Drillatovi debatovalo.
Et puis sur ce ton. Georges voulait dire que Howard n’est pas mieux que Drillat, il y avait des débats ce matin sur ce Drillat.
Přicházím k mámě:
J’arrive chez maman:
„Tak tady máš celou tu špínu, teď urážejí Howarda. ‚Proč?‘ ‚Protože vyprávěl o Gioii, o Hamiltonovi, že je to lokaj‘!“
-Eh bien voilà toutes les ordures, maintement ils injurient Howard. « Pourquoi ? ». « Pour ce qu’il raconte sur Gioia, sur Hamilton, que c’est un laquais » !
Při jménu Hamilton se jí změnil výraz. Nemá ráda, když o něm mluvím, pro ni by to měl být Miloradovitch.
Elle changea d’expression au nom de Hamilton. Elle n’aime pas que j’en parle, pour elle il faudrait Miloradovitch.
„Má velmi dobrý,“ říká.
-- On a un très bon, dit-il.
„Už ho nemá, myslím.“
-- Il ne l’a plus, je crois.
„Ach! ano, pořád, pořád.“
-- Oh ! si, toujours, toujours.
„Letos už neměl koně.“
-- Il n’avait plus de chevaux cette année.
„Podívejte, vévoda z Hamiltonu je muž, který provedl mnoho šíleností, je velmi bohatý, jmění, obrovské příjmy. Vévoda z Hamiltonu provedl mnoho hloupostí, ale šetřil, a teď si majetek zase dal do pořádku.“
-- Vous voyez, le duc de Hamilton est un homme qui a fait beaucoup de folies, il est très riche, une fortune, des revenus énormes. Le duc de Hamilton a beaucoup fait de bêtises, mais il a fait des économies, et maintenant il a de nouveau arrangé sa fortune.
Jako bych ho o všechna ta vysvětlení žádala!
Comme si je lui demandais toutes ces explications !
„Ano! ale (abych to téma protáhla) teď je starý, a k čemu šetřit, když je člověk starý?“
-- Oui ! mais (voulant traîner ce sujet) il est vieux maintenant, et faire des économies à quoi ça sert quand on est vieux ?
„Ale on není starý! Je to ještě mladý muž.“
-- Mais il n’est pas vieux ! C’est encore un homme jeune.
„Jakže mladý? Myslím, že mu je třicet osm.“
-- Comment jeune ? je crois qu’il a trente-huit ans.
Nato máma: „Třicet osm, to není stáří,“ a dialog o věku. Howard říká, že vévodovi je třicet šest.
Alors maman: « Trente-huit ans n’est pas vieux, et un dialogue sur l’âge. Howard dit que le duc a trente-six ans.
„To není možné, vypadá na dvacet devět.“
-- Ce n’est pas possible, il a l’air d’avoir vingt-neuf.
Tento rozhovor mi udělal velkou radost. Jestli je pravda, že Hamilton opustil Gioiu, to je další věc, kterou mi Bůh dává a o kterou jsem Ho prosila.
Cette conversation m’a fait beaucoup de plaisir. Si c’est vrai que Hamilton a abandonné Gioia, voilà encore une chose que Dieu me donne et de quoi je L’ai prié.
Howard se mnou mluvil o koních a dostizích, v zimě bude střílet. Říká, že bude mít koně tak dobrého jako všichni, co závodí v Nice, a možná lepšího, za dva tři tisíce franků, je to trochu pohádkové, příliš málo. Ale jestli je tomu tak, budu mít s Boží pomocí koně, který poběží v Nice. Jak jsem šťastná a nevděčná k Bohu, když Ho prosím o všechny možné věci. Mám, co si přeji. Řekla jsem hloupost, nejsem nevděčná, neboť právě věcmi, o které prosím a které mi dává, jsem šťastná. Teta a máma mě zbožňují, všechno jejich myšlení se točí kolem mě, zvláště máma, nechala by se stáhnout z kůže, kdyby mi to mohlo udělat radost. Teta v těchto dnech začíná být ke mně tak laskavá, často mě hladí a já si toho cením, protože to je vzácné a nové.
Howard m’a parlé de chevaux et courses, il tirera l’hiver. Il dit qu’il aura un cheval aussi bon que tous ceux qui courent à Nice et mieux peut-être, pour deux-trois mille francs, c’est un peu fabuleux, trop peu de chose. Mais si c’est ainsi j’aurai avec l’aide de Dieu un cheval qui courra à Nice. Que je suis heureuse et ingrate envers Dieu en Lui demandant toutes sortes de choses. J’ai ce que je désire. J’ai dit une bêtise, je ne suis pas ingrate, puisque c’est par les choses que je demande et qu’il me donne que je suis heureuse. Ma tante et maman m’adorent, toutes leurs pensées sont portées vers moi, surtout maman, elle aurait coupé sa peau si cela pouvait me faire plaisir. Ma tante, tous ces jours, commence à être si bonne pour moi, elle me caresse souvent et je les apprécie parce qu’elles sont rares et nouvelles.
Stačí si přát tu nejšílenější věc a ony už počítají, jak by ji nejlépe uskutečnily. Jsem tak nadšená z toho koně, že jsem šílená. Celý večer jsem jen opakovala: Jaké štěstí, jaká radost mít závodního koně, jak na mě budou pyšní, až půjdu do vážírny; mezi komisaři, členy, žokeji, koňmi! Opravdu jsem šílená radostí. Máma mi slibuje, teta také, ale jistě, vidím to z tónu. Zvláště teta mi to pořádně slíbila. Večer jsem k ní do pokoje přišla, svým lehkým způsobem, celá plná nadšení, vzrušení, požádala jsem ji, vážně mi slíbila. Uléhám v jednu. Zůstali jsme s kněžnou Galitzinovou a paní Daniloffovou, která se vrátila s tetou, v deset, pár minut po nás, povídat si, máma mě obdivovala, dokonce i teta se na mě pořád spokojeně dívá. Ze všech stran mi říkají, že jsem hezká. Na mou věru, před sebou samou tomu nevěřím, (mé pero nemůže psát, chce letět) jsem pouze roztomilá, chvílemi trochu hezká. Mají mě rádi, všichni mě mají rádi. Jsem šťastná! Jsem nejšťastnější na zemi. Kdyby mě jen miloval! Ach! Bože!!!! Opojená radostí vycházím na balkon.
Je n’ai qu’à désirer la plus folle des choses, elles calculent déjà comment on pourrait mieux la faire. Je suis si enthousiasmée de ce cheval que je suis folle. Je n’ai fait que répéter ce soir: Quel bonheur, quel plaisir d’avoir un cheval de course, comme on sera fier de moi quand j’irai dans le pesage; entre les commissaires, les membres, les jockeys, les chevaux ! Vraiment je suis folle de joie. Maman me promet, ma tante aussi, mais sûr, je le vois par le ton. La tante surtout me l’a bien promis. Le soir dans sa chambre, je suis venue, de ma manière légère, toute pleine d’enthousiasme, d’excitation, je lui ai demandé, elle m’a sérieusement promis. Je me couche à une heure. Nous sommes restés avec la princesse Galitzine et Mme Daniloff qui retourna avec ma tante, à dix heures, quelques minutes après nous, à causer, moi je faisais l’admiration de maman, ma tante même ne cesse pas de me regarder d’un air satisfait. De tous côtés on me dit que je suis jolie. Sur ma foi, devant moi-même, je n’y crois pas, (ma plume ne peut pas écrire, elle veut voler) je suis gentille seulement, par moments un peu jolie. On m’aime, tout le monde m’aime. Je suis heureuse ! Je suis la plus heureuse de la terre. Si seulement il m’aimait ! Oh ! mon Dieu !!!! Ivre de joie, je sors au balcon.
Ale viděl už někdo takovou holčičku jako já se závodním koněm? Způsobím pozdvižení! Jaké barvy žokeje? Šedá a třešňová, ne, jaká hloupost! Zelená a světle růžová. To je příliš mnoho Jeho dobroty. Zahrnuje mě dobrodiním, je to pro mě nadpřirozená věc, kůň! Ó! Jak jsem šťastná, spokojená, jaká hloupá bytost jsem! Jak neodlít ze svého přetékajícího poháru chudým, kteří nemají nic. Dostávám dva tisíce pět set franků měsíčně, dávám deset procent chudým, to je dvě stě padesát franků. Chtěla bych dělat více. Ó! Ale jak jsem šťastná!!!!!!!!!?
Mais a-t-on jamais vu une petite comme moi avec un cheval de course ? Je ferai fureur ! Quelle couleur de jockey ? Gris et cerise, non, quelle bêtise ! Vert et rose tendre. C’est trop de Sa bonté. Il me comble, c’est une chose surnaturelle pour moi, un cheval ! Oh ! que je suis heureuse, contente, quelle créature bête que je suis ! Comment ne pas verser de ma coupe trop pleine à des pauvres qui n’ont rien. Je reçois deux mille cinq cents francs par mois, je donne le dix pour cent aux pauvres, cela fait deux cent cinquante francs. Je voudrais faire plus. Oh ! mais que je suis heureuse !!!!!!!!!?
Zeptala jsem se znamení! a vyšlo ano. A on, až se dozví, že mám... ne, že je tu jedna holčička, která má koně, co tomu řekne? Zbledne. Ale co na tom záleží, jen když časem bude můj! Díky tomu koni bych ho mohla poznat, to je další štěstí.
J’ai interrogé les signes ! et il en est sorti ou/. Et lui quand il saura que j’ai... non, qu’il y a une petite fille qui a un cheval, que dira-t-il ? Il blêmira. Mais qu’importe, pourvu qu’avec le temps il soit à moi ! Je pourrais par ce cheval le connaître, voilà encore un bonheur.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Oh ! capital, very very good, capital etc. etc.“ ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „fishing“. ↩