Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 1. července 1873

Mardi 1er juillet 1873

Už několik dní se mnou dědeček mluví o své závěti; nevěřila jsem, že to myslí vážně, ale udělal by dobře, protože člověk neví, co se může stát. Ještě včera mě prosil, abych si dnes udělala volno a koupila papír. Hned ráno jsem to udělala; po obědě, když vidím, že se mě dědeček neptá, řeknu mu sama, že jsem volná a vše je připraveno.

Il y a plusieurs jours deja que grand-papa me parle de son testament, je ne croyais pas que c'est serieux; cependant il ferait bien, car on ne sait pas ce qui peut arriver. Hier encore il m'a prie d'etre libre aujourd'hui et d'acheter du papier. Des le matin je le fis; apres dejeuner, voyant que papa ne me demande pas, je lui dis moi-meme que je suis libre et que tout est pret.

Šly jsme tedy k němu do pokoje a on mi diktuje. Musím přiznat, že je to pro mne veliká čest. Kde kdy někoho napadlo dát psát závěť čtrnáctileté dívce? Není to tedy hloupost, ale pravda, že nejsem jako všichni ostatní. Srdce mi trochu bušilo, když jsem začínala, protože je to tak vážná a důležitá věc — osud všech jeho dětí. Sám byl rozrušený, poznala jsem to na jeho hlase, a pak se dal do rychlé chůze po pokoji. Georgesovi dává část pozemků, dům s knihovnou a obrazy (které mi dal už desetkrát, stejně jako knihovnu, ale na tom nezáleží!), mámě také malý statek o dvou stech hektarech, myslím, a les přiléhající k jeho pozemkům; zbytek se rozdělí podle zákona, to jest rovným dílem mezi všechny bratry. Vdané dcery podle zákona nedostávají nic, pokud to není uvedeno v závěti. Rozhodl o všem, co sám nabyl, ale pozemky, které dostal dědictvím, nelze odkázat závětí — ty se dělí podle zákona. Ale dědeček dá mámě směnky a tímto způsobem se vše urovná. Vždycky se najde způsob, jak odkázat jmění.

Nous allames donc dans sa chambre et il me dicte. Il faut avouer que c'est un grand honneur pour moi. Ou a-t-on jamais fait ecrire son testament par une fille de quatorze ans ? Ca n'est donc pas une betise mais une verite que je ne suis pas comme tout le monde. Mon coeur battait un peu quand j'ai commence car c'est une chose si serieuse et importante; la destinee de tous ses enfants. Il etait lui-meme agite, je le voyais par sa voix et puis il se mit a marcher vite par la chambre. Il donne une partie de la terre, la maison avec sa bibliotheque et les tableaux (qu'il m'a donnes dix fois ainsi que la bibliotheque, mais qu'importe !) a Georges, a maman aussi une petite terre de deux cents hectares je crois et une foret adjacente a sa terre, le reste sera partage selon la loi, c'est-a-dire egalement entre tous les freres. Les filles mariees selon la loi ne recoivent rien a moins que ca soit dit dans le testament. Il a *pris des dispositions* de tout ce qu'il a acquis lui-meme, mais les terres qu'il a recues en heritage ne peuvent etre donnees par un testament, elles se partagent selon la loi. Mais papa va donner des traites a maman et de cette maniere tout s'arrange. Il y a toujours moyen de donner l'*heritage*. On trouve toujours des moyens. A ma tante il ne donne rien jusqu'a present, il dit qu'elle n'a pas besoin avec toute cette fortune que son mari lui laissa. D'ailleurs si le proces tourne contre elle, il lui donnera des traites pour trente mille roubles ainsi qu'a maman. C'est bien peu je trouve puisque la fortune s'eleve a plusieurs millions de francs.

Ale člověk nemá nikdy reptat; toho jsem litovala, a pak — Bůh může potrestat ty, kdo nejsou nikdy spokojeni.

Mais on ne doit jamais *murmurer*, je m'en repentis et puis Dieu pourra punir ceux qui ne sont jamais satisfaits.

Večer jsme hrály kroket, to je skoro každý den. Georges je u nás; v osm jsme ho doprovodily na nádraží a šly jsme — já, Dina a Paul — na zmrzlinu.

Nous avons joue au croquet le soir, c'est presque tous les jours. Georges est chez nous, a huit heures nous l'avons reconduit a la gare et nous allames, moi, Dina et Paul manger des glaces.

Doma přišli ke mně do pokoje — tedy Dina a Paul, neboť zbytek je v Monaku. Zaslechly jsme kytaru pod oknem. Serenáda! vykřikla jsem — a všichni tři na terasu. Ale běda, co to bylo? Byl to kuchyňský kluk! Hrál na zahradě pro zahradníka, který se zas dal do hry na housle, ale tak falešně, že jsme utekly. Zůstaly jsme v mém pokoji do půl jedenácté; pak jsem musela lidi vyhodit. Mám ráda, když se u mě scházejí, když chodí rádi ke mně. Trochu se to začíná dařit, a doufám, že časem... Ve všech ostatních pokojích je nepořádek, jsou přeplněné, zatímco ten můj — vždy čistý, uklizený, světlý, útulný, koketně zařízený — nabízí očím příjemnou podívanou. Přirozeně raději zůstávají u mě, a pak — udržuji hosty v dobrém rozmaru, ale nikdy jim nedovolím překročit jistou hranici etikety, a to se líbí. Doufám, že v mém domě to bude stejné. Nepřeji si nic lepšího, než mít lidi od rána do večera. Hlavně ať každý rád přijde.

A la maison, on est venu dans ma chambre, c'est-a-dire Dina et Paul, car le reste a Monaco. Nous entendimes une guitare sous la fenetre. Une serenade ! m'ecriais-je et tous trois a la terrasse. Mais helas qu'etait-ce ? C'etait le garcon de cuisine II! Il jouait au jardin pour le jardinier qui a son tour se mit a jouer du violon, mais si faux que nous avons fui. On resta dans ma chambre jusqu'a dix heures et demie, alors je fus obligee de renvoyer le monde. J'aime qu'on s'assemble chez moi, que l'on aime a venir chez moi. Cela commence un peu mais j'espere qu'avec le temps... Dans toutes les chambres il n'y a pas d'ordre, elles sont encombrees, tandis que la mienne, toujours nette, en ordre, claire, propre, coquettement arrangee, offre a la vue un agreable spectacle. Naturellement on prefere rester chez moi et puis je tiens les gens un peu pas genes, mais je ne les laisse jamais depasser une certaine barriere d'etiquette et cela plait. J'espere que dans *ma maison* ce sera la meme chose. Je ne demande pas mieux que d'avoir du monde du matin au soir. Surtout que chacun trouve du plaisir a venir.