Pondělí 30. června 1873

Šla jsem s mámou a Dinou do lázní (Macarani). Pitou se skvěle vykoupal, ponořil se čtyřikrát. To je opravdový zázrak!
Dnes odjela z Nice paní de Mouzay s dcerou; byly jsme na nádraží. Byli tam také pan a paní de Ballore, paní Teplakoffová, pan a paní Aničkoffovi a ještě několik dalších lidí. Obě paní Howardovy jely do Monaka a tam nám řekly, že se Marie Sapogeniková vdává. Zkameněla jsem! Marie Sapogeniková se vdává, to přece není možné — před měsícem nosila krátké šaty! A pak mi je sotva po loket — ach! Představuji si ji oblečenou jako dámu, jaká karikatura!!!! Ještě je dítě, úplně mladá! Je pravda, že i z toho nejmenšího štěněte vyroste nakonec pes. Přesto je to neuvěřitelné — spíš bych čekala, že ji dali do školy, než aby ji vdávali. Je to škola manželství, ale příliš brzy. A Cima? Co je s ním? Spíš bych čekala, že ji provdají za Cimu. Ach! Ale ne, je to neuvěřitelné!
Naštěstí je včerejší věc zapomenuta — aspoň o ní máma nemluví, a nikdo jiný taky ne.
Jsem velmi spokojená.