Středa 25. června 1873

V devět jsme šly vyprovodit paní de Mouzay, ale když jsme k ní přišly, našly jsme ji v županu a její dceru v posteli. Byla nemocná a odjede až v sobotu. Doma jsem měla čas jen na čaj. Přichází Manotte. Hrála jsem před Paulem, dobře. Je to dost hodný chlapec, ale bez zásad. Neumí nic než krást a lhát, to je špatné, a o tom druhém pochybuji. Zvláště když ho táta a Georges vychovávají. Jaká hrůza. Kážou tak strašné věci, jen aby Paula otrávili. Především ničí úctu k mámě.
[Na okraji: Jak je to pravdivé.] [Písmo její matky?]
Při večeři ho napomínala, táta ji přerušil: „Že to nic není, mýlíš se..." Opravdu zachází s mámou jako se zvířetem. Ach! Bože, zachraň ho, toho ubohého chlapce! Řekla pár slov výtky a rychle odešla. Bojovala jsem, jak jsem mohla, proti Georgesovi a tátovi, ale nic to nepomáhá — zvláště Georges si bere za povinnost Paula zkazit a udělat z něj to, co je sám, vzít mu úctu k matce, to je hlavní.
Ještě nedospěl tam, kde jsem já. Já jsem očkovaná proti všem příkladům světa, vím, co je mou povinností, co mám dělat. Ale on je ještě náchylný všechno chytit. Musí se poslat zpět do školy — kdybychom žili jen já, on a máma ve třech, bylo by dobře, nikdo by nemohl mámě bránit, ale když je tu deset pánů!
Modlím se k Pánu Bohu, aby ho vedl! A doufám! I dnes jsem celý den rozmisťovala nábytek, obrazy atd. atd. Po večeři jsme vyšli — teta, Dina, Paul a já; objednala jsem a koupila všelijaké věci pro svůj pokoj a studovnu. Aničkovovi jsou s námi skoro celý den.
Při zařizování nábytku jsem našla poučení o trpělivosti a ještě jeden důkaz, že se člověk nemá ničeho leknout, ale podniknout vše. Ten salon, který se zdál nemožné uklidit, je teď čistý a v pořádku. Při večeři — nemám se leknout žádné obtíže, ale jít přímo, vpřed, přes všechny překážky k dosažení svého cíle. S trpělivostí a především s požehnáním Božím doufám, že se tam dostanu. Georges kritizoval Hamiltona, říkal, že je červený, rudá kravata, růžová košile, kostkovaná bunda, že nevypadá dobře. Mně se zdá pravý opak, ale nechala jsem ho mluvit. Tak ráda o něm slyším mluvit!