Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 20. června 1873

Včera večer v deset přijel Georges a zůstala jsem do půl druhé, abychom mluvili o záležitosti. Udělá vše, co je třeba. Nedokážu vyjádřit radost, kterou mi to rozhodnutí působí.
Ráno v deset jsem šla dolů do koupele jako obvykle. Ve chvíli, kdy mě Palažka měla polít, ucítila jsem, že se mi točí hlava:
— Počkej, řekla jsem jí a sedám si na okraj vany se zavřenýma očima. Otevírám oči a vidím, že jsem spadla na dno vany (prázdné) a Palažka mě jednou rukou drží a druhou mi lije vodu na obličej. Nejdřív jsem nevěděla, co to má znamenat, pak jsem pochopila, že jsem omdlela.
Jaký zvláštní pocit! Palažka byla velmi vyděšená, hlupačka mi řekla, že volala Adama, ale neslyšel. Představuji si, kdyby byl vešel!
Byla jsem úplně svlečená. Děkuji nebi, že Palažka nemá silnější hlas. Musela jsem si na pár minut lehnout na postel služky Marie. Ještě jsem měla závratě.
Za minutu jsem vstala celá osvěžená a veselá; to omdlení mi prospělo.
Je nesmírné horko a vzduch je nesnesitelný, to jest: vůbec žádný není. Celý den hořím, dusím se, je mi horko. Kolem čtvrté trochu zaprší, to přineslo trochu vzduchu.
[Na přiloženém lístku vystřižená reklama výrobce M. Conradiho z Petrohradu, zobrazující prezidenta Félixe Faura.]
Georges byl u Malausséna. Mluvil s ním o své záležitosti. Konečně jde vše dobře a už není tak umíněný [sic].
Dělají se takové scény, křičí se, zlobí se kvůli nové vile, dokonce i máma je nespokojená. Všichni by chtěli zůstat tu (a já také, mezi námi). Prostě pláču, že opouštím promenádu. Ale co dělat! Kdo ví? Možná budu šťastnější tam. Ať se dělá cokoli, vše je k lepšímu. Je-li tomu tak, staň se vůle Boží.
Po večeři jsme vyšly; ve chvíli odchodu přišla paní de Mouzay s dcerou a šly jsme se s nimi a s Georgesem projít.