Deník Marie Bashkirtseff

Jeudi 19 juin 1873

Ve chvíli, kdy jsem dokončovala třetí hodinu klavíru, přijel kočár s příkazem mámy přepravit obrazy. Byla jsem velmi spokojená, neboť už týden jsem jako sospesi1 u Danta.

Au moment où je finissais ma troisième heure de piano, la voiture vint avec ordre de maman de transporter les peintures. J'étais très contente, car voilà une semaine que je suis comme les sospesi de Dante.

Lo era intra color che son sospesi1

Lo era intra color che son sospesi

E donna mi chiamo biata e bella1

E donna mi chiamo biata e bella

Tal che di commandare i la ricchiesi,1 atd.

Tal che di commandare i la ricchiesi, etc.

Co mě trápí nejvíc, je, že ztrácím čas! Ach! To je strašné. Pláču nad tím, zbělela jsem a zošklivěla kvůli vnitřním útrapám. Pán vyslyšel mou modlitbu a konečně se usadíme. Rychle jsem se dala do shromažďování všech obrazů1 a plně jsme naložily landauer jen obrazy, dvakrát pro ně přijel. Jak nádherná věc je podílet se na čemkoli aktivně. Má samolibost byla plně uspokojena, když jsem viděla, že mi všichni vděčí za rychlou přepravu všech těch drobností, které každá zvlášť vypadají jako nic, ale zkuste je dát dohromady — bude jich víc než v největších kufrech. Má pýcha byla ještě více polichocena, když Palažka řekla: „Kdyby tu nebyla Marie Konstantinovna, dnes by to všechno nepřevezli, to vám přísahám." Veškerá má ctižádost je být užitečná. [Přeškrtnuto: Daleko od stížností, že nejsem muž, jsem velmi ráda, že jsem] Daleko od přání být mužem, jsem velmi ráda, že jsem, co jsem. Podle mého chápání může být žena právě tak užitečná své zemi a lidstvu jako muž, a byl (ne je) jen rozdíl ve vzdělání. Nemohu žít přehlížena a ztracena v davu, musím se odlišit. Škoda, že lidé jsou ještě trochu hloupí a nedívají se na ženy, jak by se měli dívat; to mi brání vykonat nějaký skvělý [Přeškrtnuto: čin] skutek, zaujmout význačné místo ve vládě a stát se prezidentkou republiky — ve Francii například, ale ne, to je příliš snadné, ve Francii je každý bezcenný řečník někým a může být prezidentem. Ale já se chci stát někým za odměnu svých služeb, a ne za pěknou řeč.

La chose qui m'ennuie le plus, c'est que je perds mon temps ! Oh ! c'est affreux. J'en pleure, je suis devenue pâle et laide à cause des tribulations intérieures. Le Seigneur a entendu ma prière et nous allons enfin nous caser. Je me mis vite à rassembler tous les tableaux and we fully loaded the landau only with pictures, twice it came to fetch them. What a splendid thing is to occupy an active part in anything. My amour-propre was fully gratified when I saw that all were indebted to me for the quick transport of all the little things which each apart seem nothing, and try to put them together, they will be more than the largest trunks. My pride was still more engrossed when Palajka said. *Voilà, s'il n'y avait pas eu Marie Constantinovna, aujourd'hui ils n'auraient pas transporté tout cela, je vous le jure*. Ail my ambition is to be useful. |Rayé Far to complain that I am not a man I am very happy to be] Far from the desire of being a man, I am very glad to be what I am. In my understanding a woman can be just as useful to her country and to humanity as a man, and there was (not is) only difference in education. I cannot live ignorée et confondue in the crowd, I must distinguish myself. It is a pity that the people is still a little stupid and do not yet look at women as they ought to look, it prevents me from doing some brilliant [Rayé: exploit] deed, and to occupy a place notable in the government, and to become the president of a republic, in France for instance, but no, it is too easy, in France each worthless talker is something and can be the president. But I want to become something in reward for my services, and not for a fine speech.

Opouštíme tento byt. Velmi toho lituji, ne že bych ho pokládala za pohodlný a krásný, ale protože je to starý přítel, zvykla jsem si na něj. Když pomyslím, že už neuvidím svůj milý kabinet! Tolik jsem v něm na něj myslela. Ten stůl, o který jsem se každý den opírala a na kterém jsem psala vše, co je nejsladšího a nejskrytějšího v mé duši. Ty stěny, po nichž bloudil můj pohled, jako by je chtěl prorazit a jít daleko, daleko! V každé květině tapety jsem ho viděla. Kolik scén jsem si představovala v tom kabinetu, kde hrál hlavní roli.

Nous quittons cet appartement. Je le regrette beaucoup, non que je le trouve commode et beau, mais parce que c'est un ancien ami, que j'y suis habituée. Quand je pense que je ne verrai plus mon cher cabinet d'étude ! J'y ai tant pensé à lui. Cette table sur laquelle je m'appuyais tous les jours et sur laquelle j'écrivais, tout ce qu'il y a de plus doux et de plus caché dans mon âme. Ces murs où mon regard se promenait, comme voulant les percer et aller loin, loin ! Dans chaque fleur du papier je le voyais. Combien de scènes je m'imaginais dans ce cabinet, où il jouait le principal rôle.

[Tři řádky přeškrtnuty]

[Trois lignes cancellées]

Zdá se mi, že na světě není jediná věc, na kterou bych v tom pokojíku nemyslela, od těch nejprostších po ty nejbizarnější. Není okolnost, v níž bych si nepředstavovala Hamiltona.

Il me semble qu'il n'y a au monde une seule chose à laquelle je n'aie pas pensé dans cette petite chambre, en commençant par les plus simples jusqu'aux plus bizarres. Il n'y a pas une circonstance dans laquelle je ne me figurais pas Hamilton.

Bohatého, chudého, nemocného, s podříznutým hrdlem, mrtvého, vzdáleného, blízko mě, rozhněvaného, dobrého atd. atd.

Riche, pauvre, malade, la gorge coupée, mort, parti, près de moi, en colère, bon, etc. etc.

Někdy se celé scény odehrávaly v mé bláznivé hlavě. Viděla jsem ho nemocného, já u něj, on je senseless1. Volám o pomoc, lékaři nemohou nic dělat! Umírá! Zvedám ruce k nebi, křičím, vrhám se na zem! Nic na světě se nemůže přirovnat k mé bolesti. Už jen psát, co jsem si myslela, mi vyvolává mrazení a studený pot a slzy.

Quelquefois des scènes entières se passaient dans ma folle tête. Je le voyais malade, moi auprès de lui, il est senseless. Je crie au secours, les médecins ne peuvent rien faire ! Il meurt ! Je lève les mains au ciel, je crie, je me jette par terre ! Rien au monde ne peut se comparer à ma douleur. Seulement d'écrire ce que je pensais me fait venir des frissons et une sueur froide et des larmes.

Opravdu je to taková bolest! Mučím se dobrovolně, hloupá, co jsem. Ach! Když ho vidím mrtvého před svýma očima a cítím se powerless1, nemohu ho zachránit, je navždy ztracen! Ach! Bože, odvrať tyto hrozné myšlenky od mého srdce!!! Jak by tedy nemohlo být drahé místo, kde mě tolik strašných věcí mučilo, a přesto tolik nádherných snů mě utěšilo od těch hrůz. Lepší převažovalo a odnáším si jen dobré vzpomínky.

Vraiment c'est une telle douleur ! Je me martyrise de mon gré, bête que je suis. Oh ! quand je le vois mort à mes yeux et que je me sens powerless, je ne puis le secourir, il est perdu pour jamais ! Oh! mon Dieu détourne ces horribles pensées de mon cœur !!! Comment donc peut ne pas être cher l'endroit où tant de choses affreuses m'ont tourmentée et encore tant de rêves magnifiques m'ont consolée de ces horreurs. Le meilleur dominait, et je n'emporte que de bons souvenirs.

Nejsem nic víc než blázen, který umí skrývat své šílenství. Každý, kdo by si to přečetl, by řekl totéž.

Je ne suis rien de plus qu'une folle qui sait cacher sa folie. Tout le monde qui lirait cela dirait la même chose.

Přesto je mi moc líto opouštět Acqua Vivu. Vzpomínám na jaro (únor a březen), když jsem ráno v šest hleděla z okna — napravo dům Savit; dál vzadu dům Carlone, ještě dál vily 57, Boreel, Canepa. Nalevo pavilon Acqua Viva, pavilony Lyons, velký dům, Corinthienne, vila Stirbey, bývalý penzion Renoir. Dole nádherná zahrada, přede mnou the boundless sea1, a nad hlavou nebe, krásné, modré, jasné — opírala jsem se zády o okno a zaklánějíc hlavu hleděla na to krásné nebe. Člověk při tom cítí závrať. A ta terasa! Ta terasa, kde jsem stávala s pohledem upřeným doprava, dokud nezmizelo světlo a opakované volání sloužících mě nepřinutilo jít dovnitř. Co jsem to vlastně viděla? Kam byly mé oči upřeny? Jeho kočár u dveří té...! A já — jaké ponížení! Doufala jsem, že snad vyjde a budu mít to štěstí ho vidět. K čemu to je? Když odchází od ní, je plný jí a vychází jen proto, aby se rychleji vrátil. K čemu to je? Když si mě ani nevšimne, ubohé sedící bytosti s unaveným pohledem. A k dovršení neštěstí mi unikne chvíle, kdy rychle projede kolem. Je to jen k opravě [?]: ne! ne! Bylo to nutné, abych v sobě udržela sílu a energii, schopnost něčeho. Už ho nevidím a stala jsem se mdlou, apatickou, línou. Ale jaké štěstí také, když při projíždění bezděčně pohlédne mým směrem! Jak jsem šťastná! A dělám vše, abych se přesvědčila, že se díval na mě. Vracím se domů celá hrdá, veselá a směji se jako blázen celou večeři, a dokonce při učení pouštím knihu a s úsměvem na rtech stavím vzdušné zámky. Slečna Collignon mě tak několikrát přistihla.

Tout de même je suis bien chagrinée de quitter Acqua Viva. Je me souviens au printemps (février et mars) quand le matin à six heures je regardais par la fenêtre, à droite la maison Savit; plus en arrière la maison Carlone, plus loin les villas 57, Boreel, Canepa. A gauche le pavillon Acqua Viva, les pavillons Lyons, la grande maison, la Corinthienne, la villa Stirbey, la ex-pension Renoir. En bas le magnifique jardin, devant moi the boundless sea, et au dessus de ma tête le ciel, beau, bleu, clair, je m'appuyais le dos sur la fenêtre et penchais la tête renversée pour regarder ce beau ciel. On éprouve un sentiment d'effroi en le regardant ainsi. Et cette terrasse ! cette terrasse où je restais les yeux fixés à droite jusqu'à ce que la lumière disparaissait et les appels répétés des domestiques me faisaient rentrer. Qu'est-ce que je voyais donc ? Où mes yeux étaient fixés ? Sa voiture à la porte de cette...! Et moi, quelle humiliation ! J'espérais que peut-être il sortira et j'aurais le bonheur de le voir. A quoi ça sert ? Puisqu'en sortant de chez elle il est plein d'elle et ne sort que pour plus vite rentrer. A quoi ça sert ? Puisqu'il ne fera même pas attention à moi, pauvre créature assise, le regard fatigué. Et pour comble de disgrâce laissera échapper le moment où il *passera vite à côté*. C'est seulement *pour corriger [?]*: non ! non ! c'était nécessaire pour soutenir en moi la force et la vigueur, l'énergie pour être capable de quelque chose. Je ne le vois plus et je suis devenue molle, apathique, paresseuse. Mais quel bonheur aussi lorsqu'en passant il regarde machinalement de mon côté ! Comme je suis heureuse ! Et je fais tout pour me persuader que c'est moi qu'il a regardée. Je reviens à la maison toute fière, gaie et ris comme une folle tout le dîner et même en apprenant les leçons, je laisse tomber le livre et un sourire aux lèvres, fais des châteaux en Espagne. J'étais plusieurs fois surprise ainsi par Mlle Collignon.

A jak, jak mohu neplakat, když opouštím dům, kde jsem prožila tolik emocí — i každá židle mi je drahá, lampa, před kterou píšu, mi není lhostejná. A kalamář! To je hlavní — tímto kalamářem jsem napsala vše, co obsahuje těchto 5 a půl sešitů.

Et comment, comment puis-je ne pas pleurer en quittant une maison où j'ai tant éprouvé d'émotions, même chaque chaise m'est chère, la lampe devant laquelle j'écris ne m'est pas indifférente. Et l'encrier ! c'est le principal, c'est de cet encrier que j'ai écrit tout ce que renferment ces 5 11/2.

Máma atd. odjeli do Monaka. Vracím se domů. Teta dostala dopis od paní Mortierové; píše, že v Badenu je málo lidí, ale z dobrých rodin. Rozkošný dopis. Právě v jejím obchodě v Badenu jsem poprvé viděla Gioiu — zkoušela jsem klobouk, když vstoupila, a viděla jsem jen cíp jejích šatů, když odcházela. Paní Mortierová řekla mámě něco, ptám se co? Řekla mi:

Maman etc. sont allés à Monaco. Je reviens à la maison. Ma tante reçut une lettre de Mme Mortier, elle écrit qu'il y a peu de monde à Bade mais des bonnes familles. Une lettre charmante. C'est dans son magasin à Bade que j'ai vu pour la première fois Gioia, j'étais occupée à essayer un chapeau lorsqu'elle entra, je n'ai vu que le bout de sa robe lorsqu'elle sortit. Mme Mortier dit quelque chose à maman, je demande quoi ? elle me dit :

To je ta Hamiltonova1, jak elegantní, a ne [?] příliš krásná.

— *Voilà, Hamilianina, quelle* élégante, *et pas [?] très belle*.

Hodně jsem ji chtěla vidět. Od té doby jsem ji viděla třikrát nebo čtyřikrát v kočáře, ale letmo a bez pozornosti. Nepokládala jsem ji za krásnou. Teď ano.

J'ai beaucoup voulu la voir. Depuis je la vis trois ou quatre fois en voiture, mais *fugitivement* et sans faire attention. Je ne la trouvais pas belle. Maintenant oui.

[Na okraji: Všechna témata, o nichž pojednávám, končí Hamiltonem. Kdybych začala mluvit o cestě na Měsíc, jistě bych našla záminku ho tam přimíchat. Sklouznu gently1 ke svému oblíbenému tématu, aniž si toho všimnu.]

[Dans la marge: Tous les sujets que je traite finissent par Hamilton. Si je commençais à parler d'un voyage dans la lune, j'aurais sûrement trouvé un prétexte de l'y mêler. Je me laisserais tomber gently dans mon sujet favori sans m'en apercevoir.]

Poznámky

Italsky: „v nejistotě čekající"; narážka na duše v předpeklí (Inferno IV).
Italsky: „Byl jsem mezi těmi, kdo jsou v nejistotě" (Dante, Peklo II, 52).
Italsky: „A paní mě zavolala, blažená a krásná" (Peklo II, 53).
Italsky: „Tak, že jsem ji požádal, aby přikázala" (Peklo II, 54). Marie cituje z paměti s drobnými nepřesnostmi.
Od tohoto místa Marie přechází do angličtiny; celý zbytek odstavce je v originále napsán anglicky.
Anglicky v originále: „v bezvědomí".
Anglicky v originále: „bezmocná".
Anglicky v originále: „bezbřehé moře".
Rusky: „Hamiltonova žena"; přezdívka pro la Gioiu.
Anglicky v originále: „jemně".