❦
Čtvrtek 12. června 1873
Jeudi 12 juin 1873
Počasí je rozkošné, čerstvé, trochu prší, lehounký vánek; den jako v Baden-Badenu (fialové šaty, klobouk z voskovaného plátna) — šaty nebyly vidět, protože jsem měla nepromokavý plášť; vzala jsem si tetinu soupravu náušnic, darovala mi ji; krk velmi odkrytý, černý plášť, bez ničeho, co by oddělilo krk od pláště — vypadal bělejší než obvykle. To čerstvé, vlhké počasí mě osvěžilo, byla jsem hezká, ano hezká; růžová, bílá, vlasy pod tím černým kloboukem byly zlatavé; napůl vyčesané, náušnice byly téměř stejné barvy jako vlasy. Jsem dost spokojená sama se sebou. Poslali mi kočár a jela jsem sama k paní de Mouzay za mámou, abychom jely do vily Baquis, kterou si máma ráno prohlédla a velmi se jí líbila. Zastihla jsem tam pana a paní Anitchkoffovy. Vcházela jsem, oni vycházeli.
Le temps est délicieux, frais, il pleut un peu, une toute petite brise; une journée comme à Baden-Baden (robe violette, chapeau en toile cirée), on ne voyait pas ma robe car j’ai mis mon imperméable, j’ai mis la parure de boucles à ma tante, elle me l’a donnée; mon cou très décolleté, le manteau noir, sans rien qui sépare le cou du manteau, il semblait plus blanc que d’ordinaire. Ce temps frais et humide m’a rafraîchie, j’étais jolie, oui jolie; rose, blanche, les cheveux sous ce chapeau noir étaient dorés; à moitié relevés, les boucles d’oreilles étaient presque de la même couleur que les cheveux. Je suis assez contente de moi. On m’envoya la voiture et je suis allée seule chez Mme de Mouzay retrouver maman et aller avec elle à la villa Baquis qu’elle a visitée ce matin et qu’elle trouve très bien. J’y trouvais M. et Mme Anitchkoff. J’entrais, ils sortaient.
Vila je překrásná, je to vznešený dům, krásný, velký, zahrada je také nádherná. Je tam mnoho pokojů. Jedním slovem — je to výborné. Jedna věc mě ale trápí: přijdu o své největší štěstí — vidět ho. Dokud bydlíme na Promenádě, mohu dokonce i v hloubi Acqua Viva vyjít na terasu — a za odměnu trpělivosti, za každodenní chození tam, ho ve chvílích, které mám pro sebe, spatřím nejméně dvakrát za měsíc. Nemohu ho vidět jinak. Neznám ho. Nechodí do společnosti! Kdežto v té vile ho už neuvidím. Budu ho moci vidět jen na procházkách, a ani to ne. Nikdy jsem ho neviděla (ach! ano! jednou, poprvé) se procházet. Jede k ní a vrací se od ní, to je vše. A pak — v kočáře zrudnu, poznají to — raději na to nemyslet! Je to příliš těžké!
La villa est très belle, c’est une maison noble, belle, grande, le jardin est fort beau aussi. Il y a beaucoup de chambres. C’est très bien en un mot. Une chose me tourmente, je serai privée de mon plus grand bonheur: le voir. Etant à la promenade, même dans Acqua Viva au fond je puis aller à la terrasse et, pour prix de ma patience, d’y aller tous les jours. A chaque moment que j’ai à moi, je parviens à le voir deux fois au moins par mois. Je ne puis le voir que de cette façon. Je ne le connais pas. Il ne va pas dans le monde ! Tandis que dans cette villa je ne le verrai plus. Je ne pourrai le voir que dans mes promenades et pas même. Je ne l’ai jamais vu (ah ! si ! une fois, la première fois) se promener. Il va chez elle et revient de chez elle, c’est tout. Et puis, en voiture, je rougirai, on saura, il vaut mieux ne pas y penser ! C’est trop dur !
Z vily odjela máma k paní Anitchkoffové a já jsem šla pro tetu a Dinu. I jim se dům líbil a jsme domluveny; cena: pět tisíc pět set franků ročně. Zítra se podepíše nájemní smlouva. Takže už nebude průtahů a budu moci jet do Vídně. A tam... ach, jsem hloupá! U večeře strašná hádka — dědeček a máma, kvůli Collignon. Dědeček si dovoluje příliš, jsem pobouřená. Ten hrozný Moltčanov přišel — chtěla jsem, aby řekli, že tu nikdo není, ale dědeček ho chtěl přijmout. Máma atd. ho šli přijmout do zahrady. Odpuzuje mě, podezírám ho, že je nějaký agent. Jaká neopatrnost! Tolik lidí nás oklamalo. Nechápu to! Přijímat doma neznámého, podezřelou osobu. Sami to uznávají a přijímají ho. Budou toho litovat.
De la villa maman alla chez Mme Anitchkoff et je suis allée chercher ma tante et Dina. Elles aussi trouvèrent la maison bien et on est d’accord; le prix: cinq mille cinq cents francs pour l’année. Demain on signe le bail. Alors il n’y aura plus de retard et je pourrai aller à Vienne. Et là... oh je suis bête ! A dîner une querelle affreuse, grand-papa et maman, pour Collignon. Grand-papa se permet trop, je suis indignée. Cet horrible Moltchanoff est venu, je voulais qu’on dise qu’il n’y a personne, mais papa voulait le recevoir. Maman etc. sont descendus au jardin pour le recevoir. Il me répugne, je le soupçonne être un agent quelconque. Comme on est imprudent ! Il y avait tant de monde qui nous a trompé. Je ne comprends pas cela ! recevoir chez soi un inconnu, un personnage suspect. Eux-mêmes le reconnaissent et reçoivent cet homme. On s’en repentira.
Dědeček si dovolil mluvit špatně o mém jménu — vážně jsem ho požádala, aby se mírnil. Mluvil dokonce o účtech atd. Vysvětlila jsem mu, že mu nic nedlužím, že žiji ze svých peněz a že mi nic nedává.
Papa s’est permis de parler mal de mon nom, je l’ai sérieusement prié de se modérer. Il a même parlé de factures etc. Je lui ai expliqué que je ne lui dois rien, que je vis pour mon argent et qu’il ne me donne rien.
Myslím, že ty dámy odvezly špióna ve svém kočáře do Monaka! Ach, vztek! Ach, hrůza!!!!
Je crois que ces dames ont emmené dans leur voiture l’espion, à Monaco ! Oh ! rage ! oh ! horreur !!!!