Sobota 7. června 1873

Paní Danilová pro nás přišla, abychom šly ke koupání v moři — já, máma a Dina. Koupel výborná. Georges souhlasí, že udělá vše, co je třeba. Píše, že tolikrát oklamán se neodvažoval už nikomu věřit, ale teď udělá, co se chce. Konečně jednou provždy! Děkuji Bohu, neboť jsem Ho prosila, aby Georgesovi vnukl smysl pro povinnost. Tolstí dnes odjeli. To na věci nic nemění. Celé ty dny jezdili všichni naši známí do Monaka přemlouvat Georgese.
Máma a teta odjely do Monaka. Cestou na nádraží jsem rozhodně prohlásila, že už nechci čekat, že chci jet do Vídně. Mluvila jsem vroucně! Dokonce jsem plakala! Odjíždíme v podstatě dvacátého tohoto měsíce.
Dala jsem svou badenskou hůlku do „L'Ombrelle niçoise," aby mi z ní udělali slunečník. Bude to krásné.
Pak domů. Mluvím se slečnou Collignon velmi zdvořile, jako v době, kdy jsme si nejlépe rozuměly. Vyprávím jí, co dělám, co vidím. Nechci jí zanechat špatnou vzpomínku na sebe.
Po večeři jsme vyšly s Dinou do zahrady — ti darebáci odjeli a my jsme volné. U dveří jsme potkaly paní Danilovou a paní Teplakovou. Sedly jsme si na lavičku naproti domu. Chtěla jsem, abychom si daly čaj, ale dámy musely domů, čekal na ně jeden pán. Dina nechala Pitou (opici) volně a ten, využiv své svobody, vylezl na jeden z nejvyšších stromů. Veškeré volání bylo marné, nešel dolů. Dámy odešly a vzaly s sebou Markevičovou — já jsem šla nahoru. Dina mi přijde říci, že tam vylezl nějaký muž a opici zachránil. Chtěly jsme mu něco dát, ale komorné se tvrdošíjně bránily ho zavolat. Tušila jsem, že to musí být milý přítel, jak se říká v Nice. Vešla jsem do jejich pokoje a našla milého přítele naší Marie. Nechtěl nic přijmout, hrál si na velkopána — že je pro něj přílišná čest, že mu děkujeme atd. atd. Přesto jsem nechala peníze na stole. Ale za minutu mi je Marie přinese zpět — a tak jsem to vyřešila tím, že řekla, že mohou všichni jít do nového divadla, kde vstupenky nejsou drahé. Chtěla bych popsat vše, ale trvalo by to nekonečně.
Večery nedělám vůbec nic, čas plyne jako šíp.
Ráno trochu studuji, klavír dvě a půl hodiny.