❦
Čtvrtek 5. června 1873
Jeudi 5 juin 1873
Tetě je dobře, ale ještě je slabá; předevčírem už vstala z postele a oblékla se.
Ma tante est bien portante, mais encore faible, avant-hier elle s’est habillée tout à fait.
„Kdo přebývá v ochraně Nejvyššího, nalezne odpočinutí v příbytku Všemohoucího. Řekne Pánu: Ty jsi má opora a má záštita. On je můj Bůh, v Něj jsem složil veškerou svou naději. Protože ke mně přilnul, vysvobodím ho; povýším ho, protože poznal mé jméno.“
« Celui qui habite sous la protection du Très-haut trouvera le repos dans la demeure du Tout-puissant. Il dira au Seigneur: Vous êtes mon appui et ma défense. Il est mon Dieu, j’ai mis en Lui tout mon espoir. Parce qu’il s’est attaché à moi, je le délivrerai, je l’élèverai parce qu’il a reconnu mon nom ».
To jsou slova, na nichž jsem založila všechny své naděje; bez nich bych byla velmi nešťastná.
Voilà les paroles sur lesquelles j’ai fondé toutes mes espérances, sans elles, je serais très malheureuse.
Ve čtyři jsem vyšla dát přešít modré hedvábné šaty. Obkreslila jsem malý medailon ve svém umyvadle. Jak jsem se na něj den co den dívala, napadlo mě nechat si podle něj upravit šaty. Je to opravdu velmi hezké a hlavně půvabné; u Audové na Avenue de la Gare.
A quatre heures, je suis sortie pour donner ma robe de soie bleue à refaire. J’ai copié un petit médaillon dans ma cuvette. A force de le regarder tous les jours, j’ai conçu l’idée de faire arranger ma robe comme ça. C’est vraiment très joli, et gracieux surtout; chez Auda à l’avenue de la Gare.
Večeřely jsme v pět, abychom v šest vyzvedly Lise a Aggie a šly s nimi na hudbu (růžové šaty). Šla jsem sama, byly připravené a slečna Gaspardová šla s námi. Je velmi milá. Poprvé jsem si s ní povídala.
Nous avons dîné à cinq heures pour aller chercher Lise et Aggie à six heures et aller avec elles à la musique (robe rose). Je suis allée toute seule, elles étaient prêtes et Mlle Gaspard est venue avec nous. Elle est très gentille. C’est la première fois que j’ai causé avec elle.
U hudby... nic. Hloupí Nicejci! Ach! Zapomněla jsem — dnes odpoledne jsme se byly podívat na nové divadlo „Les Folies niçoises“. Je velmi hezké, malé, ale hezké. Dnes ho otevírají.
A la musique... rien. Niçois stupides ! Ah ! j’ai oublié, cet après-midi nous étions voir le nouveau théâtre « Les Folies niçoises ». Il est très joli, petit mais joli. Aujourd’hui c’est l’ouverture.
Od hudby k nám děti přišly asi na půl hodiny.
De la musique les enfants vinrent chez nous pour une demi-heure à peu près.
Slečna Collignon odjíždí zítra. Je to přece jen trochu smutné — i psa, s nímž člověk žil měsíc, je při odchodu líto.
Mlle Collignon part demain. C’est tout de même un peu triste, même un chien avec lequel on a vécu un mois fait de la peine en partant.
napříč stránkou
Zvlášť pes.
en travers Surtout un chien.
Ať už byly vztahy dobré nebo špatné, hlodá mě v srdci červ.
Malgré les relations bonnes ou mauvaises, j’ai un ver dans le cœur.
Když jsme projížděly kolem Gioiiny vily, upoutala mě malá terasa napravo. Tam jsem ho předloni, cestou na dostihy, viděla sedět s ní. Před nimi talíř. Seděl se svou typickou majestátností, ušlechtile a nenuceně zároveň, koláč v ruce. Tak dobře si pamatuji všechny ty maličkosti.
En passant la villa de Gioia, la petite terrasse à droite attira mon attention. C’est là que l’année avant-dernière, en allant aux courses, je l’ai vu assis avec elle. Devant eux un plat. Il était assis de sa manière majestueuse, noble et légère en même temps, un gâteau à la main. Je me souviens si bien de toutes ces bagatelles.
Projížděly jsme a dívaly se na něj, on také. Je jediný, o kom máma mluví — má ho velmi ráda, a to mě těší. Řekla: „Podívej, Hamilton, jí koláče; no, to je přirozené, je u sebe doma.“
En passant nous l’avons regardé, lui aussi. Il est le seul dont maman parle, elle l’aime beaucoup et j’en suis charmée. Elle a dit: « Voilà Hamilton, il mange des gâteaux, eh bien, c’est tout naturel, il est chez lui ».
Nemilovala jsem ho — nebo spíše jsem si ještě neuvědomila ten zvláštní neklid v sobě, když jsem ho viděla. Teprve teď chápu a vzpomínám si na nejmenší podrobnosti, co se ho týkají, na každé nejmenší slovo, které pronesl. Když mi Rémy přišel na dostizích v Badenu říci, že právě mluvil s vévodou z Hamiltonu, srdce se mi zachvělo a já nechápala proč. Pak na těch samých dostizích seděla vedle nás Gioia a mluvila o něm — sotva jsem naslouchala. Ach! Kolik bych dala, abych ta slova dnes slyšela! Pak když jsem procházela kolem anglického obchodu, byl tam, díval se na mě s výrazem, jako by říkal:
Je ne l’aimais ou plutôt je ne m’étais pas encore rendu compte de cette espèce de trouble en moi en le voyant. Maintenant seulement je comprends et je me souviens des moindres détails le concernant, les moindres paroles prononcées de lui. Quand Rémy vint me dire aux courses de Bade qu’il vient de parler au duc de Hamilton, mon cœur eut une secousse que je ne compris pas. Puis quand à ces mêmes courses, la Gioia était assise à côté de nous et parlait de lui, j’écoutais à peine. Oh ! combien n’aurais-je donné pour les entendre aujourd’hui ces paroles ! Puis lorsque je passais le magasin anglais, il était là, il me regardait, ayant l’air de dire:
„Jak je ta holčička legrační, co si to představuje, jak je směšná“ — a tvářil se přitom posměšně. Měl pravdu, byla jsem tehdy ve svých hedvábných šatech velmi legrační, byla jsem směšná!
« Comme elle est drôle cette fillette, qu’est-ce qu’elle s’imagine, qu’elle est ridicule » d’un air moqueur. Il avait raison, j’étais très drôle alors avec mes robes de soie, j’étais ridicule !
Nedívala jsem se na něj. A pak, pokaždé, když jsem ho viděla, pokaždé mi srdce poskočilo a udeřilo v prsou tak silně, že mě to bolelo. Nevím, zda to někdo zažil, ale když ho vidím, srdce mi tluče tak silně, že se bojím, aby ho nebylo slyšet. Dříve jsem myslela, že srdce je jen kus masa — teď vidím, že je ve spojení s duší. Teď chápu, když se říká: „Srdce mi zabušilo.“ Dříve, v divadle, když to říkali, míjelo mě to; teď poznávám pocity, které jsem prožila.
Je ne le regardais pas. Puis enfin, toutes les fois que je le voyais, toutes les fois mon cœur faisait un bond et donnait un coup si fort dans ma poitrine que cela me faisait mal. Je ne sais si quelqu’un a éprouvé cela, mais quand je le vois mon cœur tape si fort que j’ai peur qu’on l’entende. Avant, je pensais que le cœur n’était qu’un morceau de chair, maintenant, je vois qu’il communique avec l’esprit. Je comprends maintenant quand on dit: « Mon cœur a battu. » Avant, au théâtre, quand on le disait, je le pensais sans attention, maintenant je reconnais les émotions que j’ai éprouvées.