❦

Pondělí 26. května 1873

Lundi 26 mai 1873

Od rána jsme balily a já si oblékla šedé šaty. Kolem jedenácté přišel hotelový sluha oznámit, že přišel pan Abramovič. Máma nebyla hotová, tak jsem sešla do hotelového salonu. Chvíli jsme si povídali. Paul tam byl. Pak jsem požádala Abramoviče, aby přešel do jídelny, kde budeme snídat. Sotva jsem objednala snídani, přišla máma a za pár minut ještě pan Tormosoff, takže nás bylo pět. Konverzace byla živá — mluvilo se o Nice, o známých, o přátelích. Pan Abramovič byl ke mně velmi laskavý. Řekl, že se mě vždy zastane, když mě obviňují, a že i nedávno u Pattonových o mně mluvili a on mě rázně bránil. Jsem mu za to vděčná. Ale nevěděla jsem, že jsem už předmětem rozhovorů v salonu — a museli říkat špatné věci, když se mě musel

Depuis le matin nous avons tout emballé et j'ai mis la robe grise. Vers onze heures le garçon vient nous annoncer que M. Abramovitch est venu. Maman n'étant pas prête, je suis descendue dans le salon de l'hôtel. Nous avons causé pendant quelques minutes. Paul était là. Puis j'ai prié Abramovitch de passer dans la salle à manger où nous déjeunerons. A peine ai-je commandé le déjeuner qu'est arrivée maman et dans quelques minutes encore M. Tormosoff, de sorte que nous nous sommes trouvés à cinq. La conversation était animée, on parlait de Nice, des connaissances, des amis. M. Abramovitch était très aimable pour moi. Il a dit qu'il prend toujours mon parti lorsqu'on m'accuse et que l'autre jour encore chez Patton on a parlé de moi et il a pris vigoureusement ma défense. Je lui en sais gré. Mais je ne savais pas que j'étais déjà le sujet d'une conversation dans un salon et on devait dire du mal puisqu'il a

zastat. To mě trochu rmoutí, tím spíš, že jsem neudělala nic špatného.

*pris ma défense.* Cela me chagrine un peu, d'autant plus que je n'ai rien fait de mal.

Dal mi dvě své vizitky k předání panu a paní Pattonovým. Dala jsem je mámě, protože kdybych je předávala sama, ti darebáci Pattonovi by mohli říci zas nějaké hlouposti.

Il m'a donné deux de ses cartes pour les remettre à M. et Mme Patton. Je les ai données à maman car, si je les remettais moi-même, ces canailles de Patton pourraient dire encore quelques bêtises.

Paul vyšel zaplatit účet a Abramovič si přisedl ke mně (předtím seděl naproti), máma mluvila s Tormosoffem a já s Abramovičem. Když jsem mu ukázala vzorek svého cestovního kostýmu, vzal ho roztržitě, [Škrtnuto: jako by se nedíval,] podíval se a když jsem natáhla ruku, aby mi ho vrátil, rychle utrhl polovinu a dal si ji do portmonky. Chtěla jsem se zeptat proč, ale rychle změnil téma. A pak taková hloupost! Vytáhl z portmonky anglickou náplast a nabídl mi ji pro případ, že si na cestě říznu prst — máma se v tu chvíli otočila, usmála se, podívala se na něj výrazem, který nedovedu vysvětlit; kdyby nešlo o mě, řekla bych, že vypadala, jako by říkala:

Paul est sorti pour payer la note et Abramovitch s'est assis à côté de moi (il était vis-à-vis), maman parlait avec Tormosoff et moi avec Abramovitch. Quand je lui montrai l'échantillon de mon costume de voyage, il le prit d'un air distrait, [Rayé: comme si il ne regardait pas] l'a regardé et quand j'ai tendu la main pour le reprendre il en arracha vite la moitié et l'a mis dans son porte-monnaie. Je voulais demander pourquoi mais il a vite changé de conversation. Et puis une telle bêtise ! Il a tiré du porte-monnaie un *emplâtre* anglais et me l'a offert en cas si je me coupe le doigt en voyage, maman s'est tournée alors, a souri, l'a regardé d'un air que je ne puis expliquer, s'il ne s'agissait pas de moi, je dirais qu'elle a eu l'air de dire:

— Nedělejte hlouposti, je ještě dítě, a vy si představujete, že je to slečna, které je třeba se dvořit.

— Ne faites pas de bêtises, elle est encore enfant et vous vous imaginez que c'est une demoiselle à qui l'on peut faire la cour.

Nevím, proč mi to nabídl. Ach! Ano, nejspíš si představoval, že si vyměníme upomínku za můj vzorek. Pochopila jsem, ale tvářila se, že nerozumím ničemu. Zůstal v rozpacích, a po pár slovech se zase změnil tón. Když mi dal své vizitky, abych je nezmačkala, uložila jsem je (jaká jsem nešika!) do živůtku. Načež in an undertone!! řekl: „Jak bych chtěl být vizitkou!" nebo něco takového. Byla jsem dotčena, to se mi nelíbilo. Pan Abramovič ještě říkal všechno možné — mluvilo se o sňatku, že paní Markevičová musí jet za svým mužem, protože to nařizuje.

Je ne sais pourquoi il m'a offert ça. Ah ! oui probablement il s'imaginait que je vais prendre un échange de souvenir pour mon échantillon. J'ai compris, mais j'ai eu l'air de ne rien comprendre. Il est resté confus et ayant dit quelques mots on a encore changé de ton. Quand il m'a donné ses cartes, pour ne pas les abîmer je les ai mises (quelle maladroite je suis I) dans mon corsage. Alors il dit in an undertone !! : "Comme je voudrais être carte de visite !" ou quelque chose dans ce genre. J'étais piquée, cela m'a déplu. M. Abramovitch a encore dit toutes sortes de choses, on parlait du mariage, que Mme Markevitch doit aller chez son mari parce qu'il l'ordonne.

— Člověk se nemá ženit, vidíte! řekl pan Abramovič.

— Il ne faut pas se marier, vous voyez ! dit M. Abramovitch.

— To záleží, odpověděla jsem.

— Cela dépend, lui répondis-je.

— Dobře odpovězeno, to jsem nečekal! Co je na tom dobrého nebo krásného?

— Bien répondu, je ne m'y attendais pas ! Qu'est-ce qu'il y a là de bien ou de beau ?

Je ke mně velmi milý a hodný, protože o mně všude mluví dobře. A zvlášť ho okouzlil způsob, jakým jsem ho přijala, když se přišel rozloučit. Přijala jsem ho tehdy zcela prostě, bez hrátek, bez grimas, jak přijímám vždycky každého. Pan Tormosoff dokonce řekl, že

Il est bien aimable et bon pour moi, car il dit partout du bien de moi. Et surtout [il] était charmé par la manière dont je l'ai reçu lorsqu'il était venu pour prendre congé. Je l'ai reçu alors tout simplement, sans farce, sans grimace, comme je recevais tout le monde toujours. M. Tormosoff a même dit que

Abramovič o mně všude mluví dobře.

Abramovitch dit partout du bien de moi.

V jednu Tormosoff a Abramovič odešli (žertem chtěl jet s námi do Nice). Paní Sapogeniková a pan Yourkoff přišli pár minut před naším odjezdem na nádraží. Máma je přijala rovněž v hotelovém salonu. Paní Sapogeniková byla velmi milá, dokonce se s námi oběma políbila. Na nádraží jsme jely v jejich landó. Tam jsme potkaly pana Tormosoffa. Abramovič byl pozván v jednu na venkov a nemohl přijít. Hrabě Grimau (dříve považovaný za Audiffreta) odjížděl do Paříže — Yourkoff nabídl, že nás představí, ale nejely jsme stejným směrem a bylo pozdě. Paul zůstal.

A une heure Tormosoff et Abramovitch (il voulait en plaisantant aller à Nice avec nous) partirent. Mme Sapogenikoff et M. Yourkoff sont venus quelques minutes avant notre départ pour la gare. Maman les a reçus dans le salon de l'hôtel également. Mme Sapogenikoff était très aimable, elle s'est même embrassée avec moi et maman. Nous allâmes à la gare avec eux dans leur landau. Là nous avons trouvé M. Tormosoff. Abramovitch avait une invitation à la campagne à une heure et n'a pu venir. Le comte Grimau (ex Audiffret) partait pour Paris, Yourkoff a offert de le présenter, mais comme nous ne suivions pas le même chemin et puis il était tard. Paul est resté.

Vlak konečně vyjel a opouštíme Ženevu. Po cestě do Lyonu jsme měly Francouze, výrobce sametu, který mámě tolik namluvil, až z toho byla celá omámená. Celou dobu jsem nezvedla oči od knihy, aniž jsem řekla jediné slovo.

Le train part enfin et nous quittons Genève. En voyage jusqu'à Lyon, nous avions des Français, un fabricant de velours, qui a tant parlé à maman qu'elle en était étourdie. Je n'ai pas levé les yeux de mon livre, tout le temps, sans dire un seul mot.

V Lyonu jsem poprosila mámu, abychom vzaly lůžkové kupé. Vzaly jsme ho. Jak je příjemné moci se na cestě svléknout. Bylo nám dokonale pohodlně. Ale nespala jsem dobře, protože jsme měly přijet do Marseille v pět, kde se přestupuje, a bála jsem se, že průvodčí otevře dveře a uvidí nás takhle.

Arrivée à Lyon j'ai prié maman de prendre un coupé-lit. Nous le prîmes. Comme c'est agréable de pouvoir se déshabiller en voyage. Nous étions parfaitement à notre aise. Mais je n'ai pas bien dormi parce que nous devions arriver à Marseille à cinq heures, où l'on change de voiture et j'avais peur que le conducteur n'ouvre la porte et ne nous voie comme cela.

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam