Neděle 25. května 1873

Po snídani jsme šli do kostela (režné šaty, vyčesané vlasy, dobré). Bylo tam mnoho lidí, nic elegantního. Hodně se na mě dívali. Byla jsem nejlépe oblečená — byly tam hedvábné šaty a tretky, ale mé jednoduché šaty z batistu a slaměný klobouk se zvednutou krempou a kohoutím perem, bez květin, bez stuh, byly nejlepší. Pak vešla paní Beketová a pan Tormosoff. Paní Beketová podala ruku mámě, která mě jí představila. Najednou se podívám vpravo a koho vidím?... Abramoviče. Byla jsem velmi překvapená, ba ráda, neboť mi připomněl Nice a vše ostatní. I on byl velmi překvapen a rád, přistoupil k mámě a mluvil s námi. Máma uprostřed mše odešla — musela jít k Hactiovi; zůstala jsem s Yourkoffem.
Po mši se mnou paní Beketová velmi laskavě promluvila. Pak mi Abramovič řekl hromadu poklonků a hloupostí, ale docela ho mám ráda, není mi nesympatický. Šla jsem s Yourkoffem a Paulem k Sapogenikovým. Nemůžu se u nich cítit ve své kůži; jsou příliš drzí — a ještě to není to; nejsou milí — ne, to taky ne; jsou příliš strojení — ne, ne. Oni — ty dívky jsou volné, a nejen to, ale hrubé a volné, důvěrné s chlapci. Jedním slovem se mi nelíbí. Jsem u nich nesvá, jako na jehlách.
K obědu máma přišla trochu později. Paní Beketová byla u oběda — je to okouzlující žena, velmi sympatická, veselá, milá. Po obědě, když máma řekla, že chce odjet, říkala jsem jí, že už nemáme čas, protože u oběda se řeklo, že paní Beketová, pan Yourkoff, Cima a Alexis pojedou na koních, a pan Yourkoff nabídl, že mi obstará jezdecký kostým od paní Kabnilinové a koně. Měla jsem velkou chuť zůstat. I paní Beketová prosila, abychom zůstaly. Je velmi veselá a má ráda trochu bláznivé věci. Zůstaly jsme. Pan Yourkoff mi přinesl jezdecký kostým, upravila jsem se jak nejlépe. Než přišly límec a manžety, stála jsem napůl svlečená v ložnici. Hořela jsem netrpělivostí, tím spíše že I longed to go away. Konečně jsem byla hotová. Vyrazily jsme.
A zase vidím Boží dobrotu ke mně. Když jsme projely kus cesty krokem, paní Beketová řekla, abychom klusaly (vedla nás ona a pan Yourkoff). Srdce mi zabušilo, protože jsem se styděla, že neumím klus po anglicku — řekla jsem si, že budu prosit Boha o pomoc, ale neodvažovala jsem se. Nevyslyšel by takovou prosbu najednou. Ale ačkoli jsem se nemodlila slovy, celá má bytost se modlila. Začaly jsme klusat a za pár minut jsem přišla na to, jak klusat po anglicku, a jela dost dobře. Nečekala jsem, že Bůh tohle udělá! Byla jsem ohromená. Nechtěla jsem věřit, že je to skutečnost — zdálo se mi to jako výplod mé fantazie. Ale pak po celou dobu jsem klusala celkem slušně, chytila jsem ten pohyb. Díky nebesům! Jiným se to zdá směšné, ale pro mě se vše děje Jeho vůlí a nestydím se Ho prosit o tu nejmenší věc.
Jely jsme spolu, pět lidí za námi, v kočáře máma, Marie, Olga, jedna švýcarská slečna a malý Kanchine. Cesta byla zpočátku celá na slunci, které mě strašlivě pálilo, pak jsme vjely do jakéhosi
lesa, kde jsme jely stinnými, zelenými, krásnými alejemi. Cválaly jsme, klusaly a jely krokem — jela jsem chvíli s Alexisem, s Cimou, se všemi trochu. Paní Beketová jela vedle mě a velmi příjemně si povídala. Ptala se, zda lidé, které znala v Nice, tam ještě jsou, na jméno toho a onoho, na vyjížďky na koni, na společné známé. Řekla jsem jí, že bych chtěla koupit všechny koně, aby je nenechávali tolik pracovat.
— Jakou máte rozsáhlou fantazii! řekla mi.
— Ach! Ano, sestupuji na dno moře a vystupuji k oblakům, když se do toho pustím.
— To není dobře, nesmíte pouštět fantazii uzdu.
Chvíli jsme pokračovaly v tomto tónu. Její konverzace je břitká, živá. Jsem jí skoro okouzlena. Po zuřivém cvalu mi spadly vlasy, držela mi klobouk, než jsem si je upravila. Vyjížďka byla nádherná, jsem velmi spokojená, že jsem zůstala. Ale dějí se takové podivné věci — ve chvíli odjezdu se ocitám uprostřed jezdecké výpravy, jezdecký kostým, kůň, vše se zjeví jako kouzlem. Mé šaty atd. zůstaly u Sapogenikových. Převlékla jsem se a sešly jsme do salonu. Marie Sapogeniková přišla a řekla:
Will you speak English with me a little bit?
With pleasure, řekla jsem jí.
A mluvily jsme pár minut. Pak se obrátí k mámě a blahosklonným, nadřazeným tónem říká, že nemluvím špatně, ale že mi chybí to a to. Je to malá mrcha, která si příliš dovoluje, skáče do popředí, je drzá a dotěrná. Rozzlobila mě už ráno, když řekla, že zanedbávám mámu.
Odpověděla jsem jí, že máma dnes zůstává ne proto, že bych ji zanedbávala, a že ti, kdo svou matku komandují, mají poddajný výraz, ale ti, kdo jsou se svou matkou prostě v dobrém vztahu, mohou ji poprosit a ona to udělá, aniž by jí museli poroučet. Usadila jsem ji — byla trochu zmatená, ta třasořitka!
Cima mi včera skoro dvořil, dnes na koni ne, protože si řekl, proč zlobit Marii. Já tu jsem na den a ona tu zůstává a on u nich bydlí — je to praktický hoch.
Paul nebyl s námi; vypadá zmatený, nesmělý, neumí
se chovat hrdě, a to by bylo třeba zvlášť u Sapogenikových. Ach! Bože, učiň, aby byl dobrý chlapec! Jak mi dělá starosti — chtěla bych ho vidět respektovaného, dobře se učícího, vyhledávaného. Jak bych chtěla, aby z něj vyrostl čestný a dobrý muž. Nechci věřit, že je špatný. Lžou. Dělá hlouposti, to je vše. Pomůžeš mu, Bože, aby se stal dobrým — bude, jestli budeš chtít.
Abramovič a Tormosoff byli u nás.
Celkově jsem se svou cestou do Ženevy spokojená. Zvlášť s tou vyjížďkou na koni — byla dlouhá, tři hodiny a něco. A paní Beketová — to je báječná ženská, jezdí tak dobře. Baví se celý život, ta blažená. Zítra odjíždíme, Paul zůstává vykonat zkoušky a pak přijede do Nice; zůstane doma a bude se připravovat na univerzitu. Kéž mu Bůh pomůže!
Tak mimořádný den jako ten dnešní — a nevím, co psát. Když má člověk příliš co dělat, neudělá nic. Myslela jsem, že budu mít ohromně co popisovat, a jsem na suchu. Chtěla bych, aby přišla zima, abych ho viděla, a pokud Bůh bude chtít, poznala ho — Bůh pro mě dělá tolik věcí, nemám snad právo doufat anche questo. Od nejmenší věci po největší prosím o vše Boha. Jen On je dost veliký, aby viděl všechny maličké zájmy svých dětí, aby chápal ty nejmenší touhy. Jen Jeho se odvažuji prosit. Jen On mi může dát, oč žádám. Jen On je k nám dobrý.

Poznámky

Toužila jsem odejít. (angl.)
Budete se mnou trochu mluvit anglicky? (angl.)
S radostí. (angl.)
I toto. (it.)