❦
Pondělí 5. května 1873
Lundi 5 mai 1873
Krásné počasí. Na promenádu s paní Markevitchovou, která bydlí dole u nás, už dva měsíce. Slečna Collignon je nemocná, ztratila hlas a stěží mluví, nevím, jestli je to rýma, nebo její Indián; říkám mu tak,1 protože odjel do Indie nadělat jmění a pořád sliboval, že si ji vezme, až bude dost bohatý. Jako by nemohl pracovat ženatý – myslím, že lépe než sám. Ona mu věřila, a on je ženatý a nechal ji na holičkách2. Jely jsme znovu do přístavu, protože jsem moc chtěla vědět, čí je ta jachta, kterou jsme včera viděly. Projely jsme kolem ní dvakrát. Poprvé si jí Dina ani Markevitchová nevšimly, protože jsem ze strachu, abych se nezačervenala, obrátila jejich pozornost k místu, kde se před několika měsíci sesula půda. Podruhé Dina zvolala: „Ó, jachta, ta je rozkošná, čípak je?“ Přesně na to jsem čekala a hned jsem se nabídla, že se zeptám; kočár zastavil. Dominique, náš kočí, řekl: „Patří vévodovi z Hamiltonu.3“ Každá loď je pro něj loď vévody z Hamiltonu. Zeptaly jsme se jednoho muže a ten řekl, že neví. Dominique se zeptal, jestli to není vévodova! Ale muž odpověděl (starým nářečím), že ho zná dokonale a že ho tu zná každý. Zabručela jsem na jeho adresu pár slov: „Ó! tady ho známe, je to vážně opilec, padal velmi často, všichni prostí lidé ho znají, učiněný strašák4.“
Beau temps. A la promenade avec Mme Markevitch qui loge en bas chez nous, il y a deux mois. Mlle Collignon est malade, elle a perdu sa voix et peut à peine parler, je ne sais si c’est un rhume ou c’est son Indien; je l’appelle ainsi because he was in India to make his fortune, always promising to marry her when he shall be rich enough. As if could not work being married, I think better than alone. She believed and he is married and l’a plantée là . We went again to the port for I very much wished to know, whose yacht it was we have seen yesterday. We passed it twice. In the first time, Dina and Markevitch did not notice it for I attracted their attention on the spot where a few months ago there was an éboulement fearing to blush. The second time, Dina exclaimed « Oh there is a yacht, how lovely, whose it is ». I only wanted for that, and immediately offered to ask, the carriage stopped. Dominique, our coachman said: « C’est au duc de Hamilton ». Every boat is for him that of the Duke of Hamilton. We asked of a man, and he said he knows not. Dominique asked if it was not the Duke ! But the man answered (en vieux patois) he knows his perfectly and everybody knows then. I muttered some words against him: « Oh ! ici on le connaît, c’est vraiment un ivrogne, il tombait très souvent, tous les gens du peuple le connaissent, un épouvantail. »
Je le disais for others, but in my mind I was delighted to hear they know him. He must be very kind, popular, he likes to joke with common people, Mlle Collignon said, in Cairo he was always « avec des âniers en petites voitures disant des bêtises ».
Ó! to musí být veselá kopa, žádný upjatý a ledový Angličan! Je to rošťák8. Zbožňuji ho9 pro všechno, pro jeho povahu, pro všechno. Jsem si jistá, že je to nejkouzelnější muž, ó, je to skvělý chlapík! Ó, nevím, jak vyjádřit, co si o něm myslím, zkusím to: okouzlující, duchaplný, veselý, krásný, žertovný, bez pýchy k prostým lidem, majestátní, vznešený, skvělý chlapík, opakuji znovu. I když pije – jinému bych to nikdy neodpustila, ale u něho je to okouzlující. Mluvila bych s ním, tišila jeho zuřivost v opilosti, snášela všechny jeho výstřelky10. Jsem si jistá, že mě bude milovat! Ne! Dá-li Bůh, učinila bych ho, s Boží pomocí, nejšťastnějším člověkem. Ale vše, co udělám, bude s Jeho pomocí, vždyť Ho prosím o všechno.
Oh ! he must be a jolly fellow, he is not a rigid and frigid English ! He is a polisson. Je l’adore for all, for his character, and all. I am sure he is the most charming man, oh he is a splendid fellow ! Oh I do not know how to express what I think of him, I will try: charming, spiritual, gay, beautiful, joking, prideless with low people majestic, noble, a splendid fellow I repeat again. If even he drinks, to another I would never have forgiven it, but in him it is charming. I would talk to him, sooth his fury when drunk, suffer all his excès. I am sure he will love me ! no ! If God will I would make him, with God’s help, the happiest man. But all I shall do will with His help, as ask Him for everything.
Je tu jakýsi hrabě Lauch od holubí střelby a z vévodovy družiny, který se na mě vždycky tolik dívá; jsem si jistá, že chtěl vědět, kdo jsme, protože dnes jsme ho potkaly s panem Randouinem, který nás pozdravil11, a sotva nás uviděl, chytil ho za paži, jako by se ptal: „Ó! kdo to je? Můžete mě představit? Nenašel jsem nikoho, kdo by je znal.“ Snad ho Randouin dovede k někomu, kdo nás zná. My totiž neznáme skoro nikoho ze společnosti. Známe jen Rusy, staré, špatně oblečené lidi! Nedivila bych se, kdyby mnozí pánové nebyli představeni – neznali nikoho, kdo by nás znal. Ó – snad bude Bůh tak dobrý a dá nám poznat Lambertyeho, a pak příští rok u holubí střelby, a snad i dřív, nám dá poznat vévodu z Hamiltonu. Ó! šílím radostí! Snad On mé modlitby slyší a byla to Jeho prozřetelnost, jež způsobila, že jsme potkaly Lambertyeho s Randouinem. Ó Bože, když už tu zase zůstáváme přes zimu, ať to není nadarmo, dej mi ho poznat! Jsi tak veliký – jsi ke mně tak dobrý, jsem Tvé rozmazlené dítě, smím-li to tak říci. Ó! jak ho miluji; nikdy v životě už tak milovat nebudu, vždyť je to poprvé, a prosím Boha, aby i naposled. Bože! Pane! Pane! Neopouštěj mě!12 Slyš! Slyš můj pokorný hlas. Může dolehnout až k Tobě, všemohoucí Bože? Slyš jej. Vyslyš mě!
There is a comte Lauch of the Pigeon shooting and Duke’s bataclan, who always so much looks at me, I am sure he wanted to know who we were, for to-day we met him with M. Randouin, who nous a salué, and seeing he seized him by the arm as if to ask. « Oh ! who is it ? Can you introduce me, I could not find anybody who knew them Perhaps. Randouin will direct him to somebody who knows us. For we know almost nobody of the society. We only know Russians, old, ill-dressed people ! I do not wonder if many gentlemen were not introduced, they knew nobody who knew us. Oh - Perhaps God will be so good as to make us know Lambertye and then next year at the Rgeon shooting and pei+iaps earlier he will make us know the Duke of Hamilton. Oh ! I am mad of joy ! Perhaps my prayers are heard by Him and it is His providence who caused us to meet Lambertye with Randouin. Oh God, as we stay again this winter here, do not make it in vain, make me know him ! You are so great - You are so good for me, I am your spoiled child, if I may say so. Oh ! how I love him, never in my life I shall love so again, for this is the first time, and I [prayl God will the last. God ! Seigneur ! Seigneur ! Ne m’abandonne pas I Hear ! Hear my humble voice. Can it reach to You almightly God ? Hear it. Listen to me !
Poznámky
Pozn. překl.: Od tohoto místa v originále anglicky. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „l’a plantée là“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „C’est au duc de Hamilton“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „ici on le connaît, c’est vraiment un ivrogne, il tombait très souvent, tous les gens du peuple le connaissent, un épouvantail“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Je le disais“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „avec des âniers en petites voitures disant des bêtises“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky (tento a tři následující odstavce). ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „polisson“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Je l’adore“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „excès“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „nous a salué“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Seigneur ! Seigneur ! Ne m’abandonne pas I“ (tak v textu vydání; zřejmě „!“). ↩