Úterý 29. dubna 1873

Krásné svěží počasí a trochu větru. V jedenáct v kostele, narozeniny Císaře (nové šaty).
Na promenádě (modré šaty, dobře), ty šaty jsou opravdu okouzlující, půvabné, není co víc si přát, a pokaždé, když si je obléknu, je to potěšení, je vidět, kde byly šité.
Odnesla jsem šedý batist a dvoje šaty pro mě a pro Dinu jsou objednány. Mámě je lépe. Vracím se k těm šatům, jsou tak ušlechtilé, elegantní, zkrátka jsou dokonalost.
Neměla jsem hodinu malby. Bensa odešel dříve, než jsme se vrátili z kostela.
Měla jsem podivný sen: „Byla jsem na pohřbu pana Boreela, byli jsme v Korintské, ve velké síni, o níž se mi už zdálo (večeře u Boreela). Jeho sestra a ostatní tam byli, v barevných šatech, všichni mě zřejmě nenáviděli a chtěli mě vyhnat, jako bych udělala něco špatného, moje teta jim vytkla špatné zacházení se mnou; tvrdošíjně jsem se vracela, ale neviděla jsem jeho tvář. Pak jsem vysadila okenici z pantů, kterou k mému velkému uspokojení vrátili na místo!" Říká se, že smrt znamená marriage, zapsala jsem ten sen naschvál, aby, pokud se toho dne oženil, jsem věděla, do jaké míry tuším. Hodně štěstí, jestli se žení. Ale bude mi to nepříjemné, ne proto, že... ne, ale kvůli ostatním, kteří se na mě budou dívat jako na, nevím, jak to říct... Zkrátka budu zmatená, protože věří, že ho miluji a že mám v úmyslu si ho vzít, a záměr vzít si ho považují za přechodné bláznovství, které přejde, to mě dráždí, protože to není pravda. Ale přesto se mi líbí, když tomu věří; ať znají pravdu.
Učiň, Bože, abych vévodu viděla ve Vídni! Není okolnost, póza, rozhovor, čin, v nichž bych si vévodu nepředstavila. Kdyby se měly uskutečnit, trochu tomu věřím, neboť toto se stalo: minulé léto jsem si představila, jak jedu v kočáře směrem k Orientu u veřejné zahrady a on je pěšky, já v modrých sametových šatech! Nu a poprvé, když jsem ho minulou zimu spatřila, bylo to přesně tak. Vzpomněla jsem si na to teprve dnes. To mě zasáhlo. Ach! Bože, kdybys uskutečnil mé sny!!!