Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 28. dubna

Málo slunce, zima. Na promenádě (vikuní šaty, ale špatně), skoro nikdo, ale lepší společnost, žádní odporní Niceané. Audiffret na koni, je to událost ho vidět, nikdo tu není. Když si člověk pomyslí, jací existují ničemové! Starý Audiffret odmítá zaplatit paní Mortierové za dva roky a tvrdí, že si nikdy nic nevzal. To je hanebnost se šlechtickým „de" u jména, to bolí, když člověk slyší takové věci. Ale možná to tak není.
Před dvěma dny odjeli Galvovi. Byla jsem v obchodě, který mi ušil poslední šaty, vybrat střih na šedý batist, zítra koupím výšivku. Doufám, že pojedeme na výstavu do Vídně, alespoň já, s někým. Včera a dnes se nám se slečnou Collignon zdálo totéž — včera, že jsme zachraňovaly někoho z vody, dnes, že konec světa má přijít asi za deset let a my všechny jsme ho oplakávaly. Jak je to zvláštní!
Paní Saveljevová a paní Pattonová měly obě tentýž sen: že je třeba se zeptat velkovévodkyně Konstantinové, co dělat, aby se paní Saveljevová uzdravila, a paní Saveljevová se ještě zdálo, že velkovévodkyně řekla, že je třeba ji masírovat. Když, zasažena takovým snem, paní Pattonová šla k velkovévodkyni se zeptat, ta jí řekla, že je třeba masírovat. Je to tak zvláštní, že se z toho nemohu vzpamatovat, čtyři tak mimořádné sny! Já a slečna Collignon sníme dvě noci po sobě totéž, a ze své strany paní Pattonová a Saveljevová sní (dva sny) totéž. Je to tak zvláštní! Kdybych se nechala unést, uvěřila bych, že přichází konec světa. Ne, ne, co se snů těch dam týče, nevěřím na nic pohádkového, ale že je to sesláno Bohem! Tomu věřím pevně.
Jak to bylo zvláštní, když se mi v předvečer jeho příjezdu zdálo, že jsem s Gioiou, jím a dvěma z Gioiiných dětí v kočáře. Pamatuji si jeho profil dokonale. A právě nazítří, když jsme odbočovali za roh veřejné zahrady, slečna Collignon řekla: „Tamhle je vévoda z Hamiltonu."
Říkala to zcela klidně, ale co jí na tom koneckonců záleželo? Rychle jsem se otočila, první okamžik jsem nechtěla věřit svým očím, ale pak jsem poznala ten profil ze snu. Byl pěšky, hovořil s dámami na promenádě.
Takové jsou ty sny:
(Ve skutečnosti) Velkovévodkyně poslala svou dvorní dámu k paní Pattonové, aby jí řekla, že se jí zdálo, že jediný lék na uzdravení její matky je masáž. Paní Pattonová jde k matce, která jí říká, že se jí zdálo, že jediná osoba, která zná prostředek k jejímu uzdravení, je velkovévodkyně. Tak paní Pattonová vyprávěla, co velkovévodkyně řekla.
Večer jsem s mámou mluvila o svém sňatku a říkala jsem, že v Nice není nic. Tak mi řekla, že v Nice je, a že starý Hamilton chtěl opustit svou rodinu, aby se oženil s Ruskou. Hodně se o něm mluvilo.
[Na okraji: Mluvila jsem o vévodovi schválně špatně, jinak o něm nemohu před ostatními mluvit.]
Řekla jsem:
— Kvůli němu se ztratilo i vévodství i všechno ve víně a ve vodce, pak jsem řekla:
— Jaký ten starý, zrzavý, tlustý! mluvíc o otci. Máma říká:
— Ne, říká se, že otec byl velmi hezký a nepodobal se svým dětem. Strašně moc jsem chtěla říct, co si myslím o jeho synovi. Pak máma řekla:
— Tenhle promrhal všechno opilstvím a kvůli Gioie. Zrudla jsem jen trochu a potají.