Čtvrtek 24. dubna 1873

Krásně, ale větrno. Vstala jsem o hodinu dříve než obvykle, v šest jsem byla hotová. Od sedmi do půl osmé na terase.
Slečna Collignon má bolení hlavy a já jsem volná.
Ale teď co se stalo — nejprve musím říci, že jsme se asi před osmi měsíci pohádali s jednou ruskou rodinou Tolstých, protože naše opice pokousala jejího syna.
Byly z toho scény, paní Tolstá k nám chová neobyčejnou nenávist a šíří ty nejstrašnější a nejčernější pomluvy, jaké si lidský duch dovede představit. Nevěřím, že je příčinou opice, jsou tu skryté důvody, o kterých nevíme. Od té doby jsme v nanejvýš špatných vztazích, či spíše v žádných, jen nám dělají grimasy, ukazují jazyk atd.
Tentokrát mohu tvrdit, že jsme v právu a že jsme si nic nezasloužili.
A scény byly i velmi nepříjemné. Je tedy zcela přirozené, že když jsme dnes vyjížděly v kočáře (máma, Dina, Markevičová a já), uviděly jsme Tolstou, jak k nám vchází pod záminkou, že ukazuje byt přátelům, byly jsme pobouřeny a máma nařídila služebnictvu, aby ji nepouštělo dovnitř, přibližně takto:
— Nepouštějte paní Tolstou, ostatní si mohou prohlédnout byt, ale lidé, kteří nás pomlouvají, kteří nám působí tolik zla, kteří dokonce píší do novin, nemohou vstoupit ke mně do domu.
Navzdory tomu Tolstá stoupá nahoru a tvrdošíjně se dobývá dovnitř navzdory námitkám sluhy. Ale podaří se jí v tom zabránit. Máma mluvila velmi dobře, důstojně a výmluvně. Dámy s ní řekly, že je vyhodili. Tak máma praví:
— Mýlíte se, mesdames, vy si byt prohlédnout můžete, ale tato žena vstoupit nemůže, je všeho schopná, může nám ukrást dopisy, papíry.
Poté, další výměna slov s Tolstou: žena, sama matka rodiny, která píše (psala nám anonymní dopisy, jakož i spoustě dalších lidí, a říkala o nás ty nejstrašnější věci) dopis dítěti urážející jeho matku, to není dáma, ale běhna.
To bylo řečeno jí i jemu bez svědků; nic neřekli, ale se svými zbabělými tvářemi odešli. Všichni jsme natolik ohromeni její drzostí, že je to nad veškerý popis.
[Na okraji: Máma šla poté ke staré Pattonové, která to přijala s rozhořčením a je zcela na naší straně. Pak k paní Saveljevové, která je velmi nemocná.]