Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 6. dubna 1873

Zataženo, pak prach a vítr. V kostele jsem nebyla, pak se jelo nevím kam a kočár mi přistavili teprve ve čtyři. Celou tu dobu jsem četla; když přijeli, byla jsem bez sebe, hubovala jsem jako šílená, nenacházela jsem dost silná slova pro svůj vztek. Na koncertě (černé sametové šaty, černý kašmírový kabátek, špatně), dokonce jsem plakala, než jsem vyšla. Málo lidí. Ach! sezóna je na ústupu, tři čtvrtiny odjely, je to smutné. Zdá se mi, že tato zima jsou dvě zimy, jedna skončila, pak období špatného počasí, větru, připadá mi jako léto, a přítomnost mi připadá jako začátek další zimy. Dnes se cítím v rozpacích, co napsat.
Ach! ve svém hněvu jsem proklínala, ale několik minut poté jsem litovala, co jsem řekla. To je pravda. Nemohu uvěřit, že jsem byla tak naštvaná.
Večer ve Francouzském divadle dávají mimořádnou hru velkého úspěchu. „Le fils de la nuit". Hrají pan a paní Lafontaineovi. Je to celkem dobré, fantastické, trochu pro děti (černé šaty, bílý otevřený límeček, vyčesané vlasy jako včera, kopretina ve vlasech a jedna na mašličce límečku, velmi dobře). Bylo hodně elegantní společnosti.
Galvovi v proscéniové lóži a dcera Suvorovové v druhé s Bravurovými dětmi.
Opravdu se mi slečna de Galve tolik líbí, nedovedu vyjádřit, jak se mi líbí, nikdy se mi žádná žena tak nelíbila. Je oblečená, učesaná tak jednoduše, tak elegantně, tak půvabně. Dnes večer jsem se bavila.
Ach! zapomínám, hraběnka d'Osmond de Fillé se svým synem přišla dnes odpoledne. Kdyby tak potkala Mouzay! aj aj!
Mrzí mě, že mě dnes večer neviděl, byla jsem hezká. Ale byla bych stokrát lepší, kdybych byla učesaná jako Galvová, protože u ní se mi tolik nelíbí obličej, jako spíš hlava, její účes je rozkošný; dívat se na ni ze tří čtvrtin zezadu, tak aby byl vidět účes, ucho a počátek tváře, je to rozkoš, obraz! Chtěla bych mít její dětské, a přesto vyzrálé a okouzlující způsoby.