❦

Sobota 5. dubna 1873

Samedi 5 avril 1873

Hezké počasí. Před sedmou na terase s knihou. Moře, nebe, vzduch nádherný! Boha zapřít nelze!

Beau temps. Avant sept heures à la terrasse en lisant. La mer, le ciel, l'air magnifique ! On ne peut nier Dieu !

Chtěla jsem jet do Monaka, dnes je střelba, a nevím, jak se to stalo, buď jsem se opozdila, nebo to udělali schválně. Mám příšernou náladu, totéž jako ten den, kdy jsem nešla na únorovou střelbu. Plakala jsem, máma mi nabídla, že pojedu ve tři, souhlasila jsem, ale když přišly tři, odmítla, tam, zatímco mi diktovali, jsem v hloubi duše plakala. Jsem tak zarmoucená. Otrhala jsem kopretinu a ta mi řekla, že dnes byl v Monaku, druhá mi řekla, že ne, ale že ho uvidím na poslední střelbě a dokonce se s ním seznámím. Ach! ale jestli tam dnes byl, nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem nevyvinula dost úsilí jít, je to moje vina, nechala jsem to plavat.

Je voulais aller à Monaco, c'est le Tir aujourd'hui, et je ne sais comment cela s'est fait que ou j'ai tardé, ou on l'a fait exprès. Je suis d'une humeur affreuse, la même chose que le jour où je ne suis pas allée au Tir du mois de février. J'ai pleuré, maman m'a offert d'aller à trois heures, j'ai consenti mais trois heures venant j'ai refusé là, dans le cœur à la dictée j'ai pleuré. Je suis tellement chagrinée. J'ai effeuillé une marguerite et elle m'a dit qu'il était à Monaco aujourd'hui, l'autre m'a dit que non mais que je le verrais au dernier Tir et même ferais sa connaissance. Oh ! mais s'il était là aujourd'hui, je ne cesserais jamais de me reprocher de n'avoir pas mis assez d'ardeur pour aller, c'est ma faute, j'ai laissé aller.

Ach! ale v pondělí pojedu, prosím Boha, aby mi dovolil jet, kopretina mi řekla, že ho uvidím, to pochází od Boha!

Oh ! mais lundi j'irai, je prie Dieu de me permettre d'y aller, la marguerite me dit que je le verrai, cela vient de Dieu !

Na promenádě (šaty ze sametu a černého kašmíru, banditský klobouk) hledaly jsme všude klobouk, a na ulici Gioffredo jsem našla; ozdobí ho do pondělí. Chtěla bych jeden ze šedé plsti jako ten druhý.

A la promenade (robe velours et cachemire noir, chapeau bandit) nous allâmes chercher partout un chapeau et, à la rue Gioffredo, j'ai trouvé; on le garnira pour lundi. Je voudrais un en feutre gris comme l'autre.

Večer v opeře na „Lukrécii Borgii", herci zpívali dobře, prima donna Scaratiová se překonala, zpívala tak špatně a nepříjemně, dnes je to naopak; zpívala velmi dobře. Divadlo plné, několik celkem slušných lidí (růžové šaty, vyčesané vlasy: dobře). To jsou mé stupně: špatně, celkem dobře, dobře a velmi dobře. Škoda, že tam nebyl nikdo, kdo by se na mě díval. Nikdy neříkám své přání, aby mě viděl, protože takové štěstí se mi zdá nadpřirozené a příliš velké. Nedívám se na něj jako na ostatní, je jako nedosažitelné božstvo. Zdá se mi, že bych se neodvážila s ním mluvit, představuji si tu chvíli, kdy by promluvil ke mně!!! Ach! ne, měla bych odvahu, jen kdyby se mnou mluvil. Je to tak velké štěstí ho vidět, že si nedovedu ani představit zbytek.

Le soir à l'opéra 'Lucrezia Borgia", les acteurs ont bien chanté, la prima donna Scarati s'est surpassée, elle chantait si mal et désagréablement, aujourd'hui c'est le contraire; elle a très bien chanté. Le théâtre plein, quelques personnes assez bien (robe rose, cheveux retroussés: bien). Voilà mes termes: mal, assez bien, bien et très bien. C'est dommage qu'il n'y avait personne pour me regarder. Je ne dis jamais mon désir qu'il me voie parce qu'un tel bonheur me semble surnaturel et trop grand. Je ne le regarde pas comme les autres, il est comme une divinité insaisissable. Il me semble que je n'oserais lui parler, je m'imagine le moment où il me parlerait !!! Oh ! non, j'aurais eu du courage pourvu qu'il me parle. C'est un si grand bonheur de le voir que je ne puis même m'imaginer le reste.

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam