Pátek 4. dubna 1873

Hezké počasí. Nevím, co na sebe. Na zimní šaty je příliš horko.
Z Paříže stále nic nového, poslali vzorky, ale ten styl se mi nelíbí, nehodí se k mému věku; nabízejí fulárdy, faille atd., to za nic nestojí. Mám příšernou náladu, jsem naštvaná (modro-šedé šaty, špatně), v kočáře, málo lidí.
Markevičová se stala členkou rodiny, dobračka. [Na okraji: Veliký lump, lstivá a zbabělá, zlá zmije, ta Markevičová.]
Na promenádě jsem viděla mladého Audiffreta, jmenuji ho, protože byl dlouho pryč. I jeho Gioia ruinuje! Hrůza! Nedokážu při těch myšlenkách zůstat klidná.
Obešly jsme všechny obchody, abychom sehnaly šedý batist, u Maizonié jsem viděla paní a slečnu Bellottiovy, mluvily jsme, jsou velmi milé.
Když se dívám, vidím, že všichni jsou milí a hodní, jak nemilovat všechny? Dá se žít tak šťastně, když je člověk zadobře se všemi!
Zuřila jsem, že nic nemůžu najít, měla jsem strašnou náladu. Nakonec v New Scotland jsem našla a jsem šťastná. Když pomyslím, jak málo stačí k mé spokojenosti i nespokojenosti.
A Mortierová nedostala klobouky, jaké jsem chtěla, podvádí, lump! Jaký rozdíl mezi mým dřívějším deníkem a dnešním; ten dřívější bude zajímavý i za sto let, protože je plný vyznání, mých citů, mých dojmů, mých chvil, kdy jsem viděla toho, koho miluji, způsobu, jakým se na mě díval. [Na okraji: Je to skoro naopak.]
A teď klobouky, šaty, zbytečné popisy atd., kterým za čas nebudu rozumět a budu je pokládat za hloupé. Ale tehdy jsem vídala toho, koho miluji, a on mě inspiroval. Neodvažuji se už žádat Boha, abych se s ním seznámila, když mi neudělí ani milost ho spatřit. Chvíle, kdy jsem ho viděla, kdy jsem ho měla blízko, kdy jsem za sebou cítila jeho dech, mi teď připadají jako sen. Netušil, jaký převrat se ve mně děl, když se přiblížil, díval se na mě jako na kohokoli (díval se na mě hodně, ale neodvažuji se jeho pohled nijak vykládat), netušil, že jeden jeho pohled mě činil šťastnou! Neví, že ho miluji. Nepochopil mé červenání, když přišel, ani si nedal tu práci porozumět mu. Neví, že bez něj nežiji. Vycházím, abych vycházela, a oblékám se, abych byla oblečená. Je to velká změna ve mně. Dřív jsem měla cíl, šla jsem všude s nadějí, že ho potkám, teď nemám žádný zájem, jen touhu ho vidět, poznat, milovat, aby mě miloval! Bože!!!