Sobota 22. března 1873

Ráno jsem četla Swiss Times, prohlížela seznamy cizinců, ne v Nice, ale všude, hledala H. všude a našla „Hamilton, the duke of" v Neapoli. Ten seznam je od 10. března. Bože, děkuji, žes mi dal vědět, kde je. Když jsem přečetla jeho jméno, na chvíli jsem věřila, že to není možné, protože jeho jméno je mi příliš drahé, ale za ním stojí the duke of, je to on. Jako by mě zasáhl blesk!
Třesu se. Nemohu od toho odtrhnout oči. Ach! Bože, zařiďte, aby přijel do Nice. Je v Neapoli v hôtelu du Louvre. Jak ho miluji, teď si ho připomínám. Zbožňuji ho! Bože, nečiňte mě nešťastnou. Bože! Zařiďte, aby mě miloval! Bože, snažně Vás prosím.
Hezky. Na promenádě (modré šaty) málo lidí, dopolední představení v kroužku Masséna. Projížděla jsem se v kočáře. Viděla jsem několikrát Gioiu v černém, je krásná; ani ne tak tím, jako tím, že její účes, oblečení, vůbec celé její okolí je dokonalé, nic neschází,vše je elegantní, bohaté, distingované, velkolepé. Opravdu by ji člověk pokládal za velkou dámu. Je přirozené, že to vše nesmírně přispívá k její kráse, ještě její dům, se salóny, zákoutími, s jemným světlem procházejícím krásnými závěsy či zeleným listovím, sama učesaná, oblečená a upravená, jak lépe nelze, sedící ve skvostném salónu jako královna, kde je vše uzpůsobeno a zařízeno, aby vypadala co nejlépe.
Je přirozené, že se líbí a že ji miluje. Kdybych měla celé její okolí, byla bych ještě lepší. Byla bych šťastná se svým mužem, neboť bych se rozhodně nezanedbávala. Pečovala bych o sebe, abych se mu vždy líbila, tak jako jsem o sebe pečovala, když jsem se mu chtěla zalíbit poprvé. Ostatně nechápu, proč když se muž a žena, dokud nejsou sezdáni, mohou stále milovat a usilují se sobě neustále líbit, proč by totéž nedělali, když jsou manželé.
[Napříč stránkou: Přesné a poměrně slušně napsané.]
Proč by se nemyslelo na to, aby se člověk druhému zalíbil, aniž by měl na mysli, že slovem sňatek všechno pomine a zbude jen chladné a rezervované přátelství? [Vepsaný řádek: nebo spíš vulgární důvěrnost.] Proč znesvěcovat manželství tím, že si ho představujeme tak, že žena chodí v papilotách a županu, s cold-creamem na nose a snaží se od muže vymámit peníze na šaty? Proč by se žena měla zanedbávat před mužem, pro kterého se musí starat o sebe nejvíc? Proč když se nám někdo líbí, nerady se ukazujeme špatně oblečené a ze všech sil se snažíme vypadat co nejlépe? Nechápu, proč by se mělo zacházet s manželem jako s domácím zvířetem a proč pokud člověk není ženatý, chce se tomu muži líbit, a jakmile jsou muž a žena, zachází s ním jako s kumpánem a dvoří se jiným a nechá se dvořit od jiných, manžela odsunuvši stranou.
Proč by člověk nezůstal stále koketní se svým manželem a nezacházel s ním jako s cizincem, který se mu líbí, s tím rozdílem, že cizinci se nesmí dovolit nic příliš.
Je to proto, že se mohou milovat otevřeně, protože to není hřích a manželství je požehnáno Bohem? Je to proto, že co není zakázáno, nestojí za nic? A že potěšení se nachází jen ve věcech zapovězených a skrytých?
Panebože, tak to přece být nemá. Já to všechno chápu úplně jinak! Proč Gioia udržuje vévodovu náklonnost? Protože udržuje vztah ne jako vulgární kamarádka, ale jak se sluší. To neznamená hrát komedii; copak člověk nemůže být přirozeně dobrý? Ano, může. A s Boží pomocí bych žila šťastně.
V půl druhé jsme šly na oběd k paní de Mouzay, máma ne, protože leží (modré hedvábné šaty, velmi dobře). U oběda bylo několik pánů ze třetího patra. Večer společnost, hrálo se šarády, společenské hry atd. Ale co to bylo za společnost nafoukaných starých žen v hadrech; muži, jakási sorta mastných kupčíků. Připadala jsem si v té společnosti trapně. Neradu se pohybuji ve společnosti lidí pode mnou. Ráda jsem se sobě rovnými. Jediní slušní lidé byli hrabě a hraběnka Benvenutovi, hlavně s ní jsem trávila čas. Žádná úprava, nic, nic, nic, nenávidím takové večírky, ani jediný slušný muž. A bez pánů se člověk nebaví, protože nemá touhu zaujmout; muži tam byli, ale jaká hrůza!

Poznámky

Pozn. překl.: Anglicky: „Hamilton, vévoda z" — doslovný zápis z tištěného seznamu hostů v novinách Swiss Times, proto ponechán v originále.