❦
Pondělí 10. března 1873
Lundi 10 mars 1873
Překrásné počasí, ale bez slunce.
Très beau temps mais pas de soleil.
Náš přijímací den. Měly jsme dost hostů — vešla jsem jen na minutku, abych se jako malé děvče na něco zeptala mámy; byli tu Markoff, Nikiforoff, Abramovitch. Jsem se svým chováním velmi spokojená. Než jsem vstoupila, vyšla jsem po schodech a podívala se do zrcadla, které tam je — byla jsem bílá, růžová (hezká).
Notre jour. Nous avions assez de monde, je ne suis entrée que pour une minute pour demander quelque chose à maman en ma qualité de petite fille; il y avait Markoff, Nikiforoff, Abramovitch. Je suis très contente de ma conduite. Avant d’entrer, j’ai monté l’escalier et je me suis regardée dans la glace qui est là, j’étais blanche, rose (jolie).
Na promenádě (vikuňový úbor). Dost lidí.
A la promenade (vêtement vigogne). Assez de monde.
Viděla jsem plakáty: „3., 5. a 7. dubna velká mezinárodní soutěž ve střelbě na holuby.“
J’ai vu des affiches: « Les 3,5,7 avril grand concours international de tir aux pigeons ».
Představte si mou radost. Ach! Kdyby se zúčastnil — ale ne, není tu a nepřijede. Vím, že je v Paříži s...... ní.
Figurez-vous ma joie. Oh ! s’il y prenait part, mais non, il n’est pas ici et il ne viendra pas. Je sais qu’il est à Paris avec......elle.
Tak dlouho jsem neviděla Boreela — dříve jsem ho vídala každý den a teď se drží přísloví: „Kdo chce být zbožňován, musí se dělat vzácným!“
Il y a si longtemps que je n’ai pas vu Boreel, avant je le voyais tous les jours et maintenant il tient au proverbe: « Quand on veut se faire adorer, il faut se faire désirer I ».
Bez něj se nudím, jsem smutná, někdy se tvářím zamyšleně a toužebně, zvlášť dnes.
Je m’ennuie sans lui, je suis triste, ma figure a pris une expression pensive et languissante quelquefois, surtout aujourd’hui.
Koupila jsem si pár botiček. Z kočáru jsem viděla Boreela procházet se pěšky na promenádě; byly jsme dvě, já a slečna Collignon — mimochodem, chová se tak špatně, zas je zlá, chtěla bych, aby odešla.
J’ai acheté une paire de bottines. En voiture je vis passer Boreel à pied à la promenade, nous étions deux, moi et Mlle Collignon à propos, elle se tient si mal, elle est redevenue méchante, je voudrais qu’elle s’en aille.
Zastavily jsme tedy pro dědečka, který nechtěl jet. Ve chvíli, kdy se kočár rozjel, jsem ho uviděla, díval se na mě. Škoda, že mě viděl se smutným výrazem; a ještě jsem malinko zrudla, to mi asi slušelo — vztáhne si to na sebe, i když je to trochu kvůli němu, ale nechci, aby to věděl. Ach! Už toho ví příliš — byla jsem ráda, že ho vidím. Bez nich nejsem sama sebou. Pak jsme se otočily, šel stále pěšky, v ulici du Lavoir rozmlouval se stejným mužem a díval se přes mříž domu č. 25.
Nous étions donc arrêtées pour prendre papa qui n’a pas voulu venir. Au moment où la voiture bougeait, je l’ai vu, il m’a regardée. C’est dommage qu’il m’ait vu avec un air triste, et encore j’ai un tout petit peu rougi, cela devait me rendre jolie, il le prendra pour son compte, quoique c’est un peu pour lui, mais je ne veux pas qu’il le sache. Ah ! il le sait déjà trop, j’étais contente de le voir. Sans eux, je ne suis pas moi. Puis nous tournâmes, il était encore à pied, dans la rue du Lavoir parlant avec le même homme et regardant à travers la grille de la maison n° 25.
na okraji
A zas je jeden sešit u konce — kolik toho píšu!
dans la marge Voilà encore ce livre fini, comme j’écris beaucoup !