Na promenádu na koni s Caubetovým podkoním. Měla jsem černého koně, velmi hezkého, čilého a dokonce bujného. Když jsem vyjížděla z domu, zamířila jsem k Varu, protože jsem tam chtěla mít lekci jízdy na koni. V tu chvíli potkávám Boreela s jednospřežím v protisměru. Dost se na mě díval. Na konci promenády jsem potkala mámu, která se vracela od paní Howardové, a jela za mnou v kočáře. Mnoho lidí, nesmírně se na mě dívali. Celé Nice bylo na promenádě, hodně jsem cválala, mluvila jsem s několika pány, máma se zastavila promluvit s hrabětem Gabriellim, já také. V tu chvíli projížděla Boreelova sestra se svým mužem. Hodně se na nás dívali. Myslím, že budou doma vyprávět, protože mě viděli velmi prudce cválat. Jsem s touto promenádou velmi spokojená, pak jsem zpomalila, abych promluvila s dědečkem a Emilem. V tu chvíli Boreel přijíždí v protisměru. Rozjela jsem se, minul mě, díval se na mě, díval se na mě až příliš. A pokud se nepletu, díval se na mě, jako když jsem mu chtěla pohledem říci, že ho miluji! Víc jsem ho neviděla. Při večeři se o něm mluvilo, byla u nás Markevitchová. Pak Emile řekl:
A la promenade à cheval avec l’homme Caubet. J’avais le cheval noir très joli, vif et même fougueux. En sortant de la maison j’ai tourné vers le Var ayant l’intention d’y prendre une leçon d’équitation. A ce moment je rencontre Boreel avec un cheval en face. Il m’a assez regardé. Au bout de la promenade j’ai rencontré maman revenant de chez Mme Howard et elle me suivit avec la voiture. Beaucoup de monde, on m’a énormément regardée. Tout Nice était à la promenade, j’ai beaucoup galopé, j’ai parlé à plusieurs messieurs, maman s’est arrêtée pour parler au comte Gabrielli, moi aussi. En ce moment la sœur de Boreel avec son mari passaient. Ils nous ont beaucoup regardés. Je crois qu’ils vont parler à la maison parce qu’ils m’ont vu galoper très fort. Je suis très contente de cette promenade, puis j’ai ralenti le pas pour parler à papa et Emile. En ce moment Boreel vient en face. Je partis, il me passa, il me regarda, il me regarda même trop. Et si je ne m’imagine rien de trop, il me regarda comme quand je voulais lui dire par un regard que je l’aime ! Je ne le vis plus. A dîner on parla de lui, nous avions Markevitch. Puis Emile dit: