Sobota 8. března 1873

Prší skoro celou dobu.
Ráno jsem hledala v Bouilletově slovníku „Hamilton“ a přečetla vše, pak jsem uviděla „město v Anglii“ s krásným zámkem vévody z Hamiltonu atd. atd.... Ta slova mě zdrtila, srdce mi bušilo, protože vše, co jsem četla o jiných Hamiltonech — co je mi po nich; ale když jsem uviděla „vévoda“, je jen jeden, a to je ten, kterého miluji! Málem se mi udělalo špatně — jak je to zvláštní, jak na mě působí pouhé jméno. Kdybych četla „Boreel“, bylo by mi to zcela lhostejné. Posadila jsem se ke stolu a zakryla si obličej rukama, nemohla jsem nic dělat. Ach! Kdyby to věděl! Kdyby věděl, že při pohledu na jeho jméno je mi skoro mdlo! Ach jak ho miluji!
Pokaždé, když při jakékoli lekci musím vyslovit slovo „vévoda“, rudnu až hrůza — je to tak nepříjemné. Myslím, že si toho slečna Collignon všímá. Ale opravdu, pouhé jeho jméno na mě působí magicky. Rozrušuje mě to a mám to ráda.
Máma se dnes zpovídala, zítra bude přijímat.
Na promenádě (vikuňový úbor) v napůl otevřeném kočáře, měla jsem nepromokavý plášť a mžilo. Nevím, proč mě markýz de Bellevue zdraví. Nebyl mi představen, zná mámu, slečnu Billamois. Málo lidí. V Cercle Masséna je matiné.
Večer v Italském divadle (fialové šaty, celé to sluší). Mnoho lidí, ale vybraná společnost tam nebyla. Dávali poprvé „La Forza del destino“ od Verdiho; prý tam byl.
Je to poprvé, co tuto operu vidím. Líbila se mi. Gabrielli nás přišel navštívit do lóže. Mluvil o Paříži, o Bois de Boulogne a ptal se, zda tam jedeme na jaře. Tolik bych tam chtěla jet, protože si myslím, že je tam vévoda z Hamiltonu. Viděla bych ho v Bois — ale pořád by o mně nevěděl! Ach! Bože, pomoz mi! Dej mi ho. Miluji ho. Ach! Dej, ať mě miluje také. Ty můžeš vše, ach! Bože můj.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „waterproof“. ↩