Úterý 18. února 1873

Na promenádě (modré šaty) se Sophie, zavedly jsme ji k oné dámě a šly se projít, dost lidí, ale ne jako dříve. Gioia měla nádherné šaty z tmavě červeného sametu.
Včera jsem už málem uvěřila, že miluji Boreela, na okraji Ale podívejte se! Už jsem málem atd. A včera jsem ho obdivovala jako přítele! To je mi hlava. To proto, že když chci něco lépe dokázat, přeháním, abych ukázala, jak je Boreel odepsaný, říkám hlouposti. ale dnes, když jsem si vzpomněla na chvíli, kdy byl vévoda z Hamiltonu blízko mě, když jsem si vzpomněla na něj, na jeho postavu, držení těla, širokou hruď, na jeho hlas, nemohu milovat nikoho než jeho a miluji ho!
na okraji
Opravdu zneužívám toho nejpůvabnějšího slova na světě.
Ach! Bože můj, dej, ať ho vidím alespoň jednou za týden, ale když jsem sama. Jsem tak šťastná, když ho vidím, ach! Kdyby se mé sny splnily!