Pondělí 17. února 1873

Překrásné počasí. Na promenádu (vikuňový úbor) jsme jely s Dinou jen ve dvou, teta je v Monaku, máma nemocná a Sophie nebyla hotová, slečna Collignon nemocná, projely jsme se v kočáře a spatřily Boreela s jedním koněm, naproti, je velmi hezký, podíval se na mě, pak jsme jely pro Sophie, abychom ji zavedly k jedné dámě, ale protože jsme tu dámu nenašly, procházely jsme se s ní, viděly jsme Boreela čtyřikrát či pětkrát a pokaždé přijížděl naproti mně, udělalo mi to velkou radost, ale představuji si, jak šťastná bych byla, kdyby to bylo před pěti měsíci. Pokaždé se na mě díval, považuji ho naprosto za známého. Schází už jen ho pozdravit, když mě míjel, neotočil hlavu, jen stočil oči a podíval se na mě tak laskavým pohledem, opravdu měl tak hodné psí oči jako Prater.
Je sympatický a zároveň tak krásný, což je vzácné, pokaždé když přijížděl, věděla jsem to a připravovala se, nezrudla jsem.
[Na okraji: Měl takový plný, naivní obličej, kterému nechyběla krása, má hodné šedé oči. Jenomže jeho chůze je ohavná – právě ta ho v mých očích shodila.
Chtěla jsem se pochlubit, že mi připadá krásný, ale že je pro mě vyřízený. Z toho, jak je to napsané, není jasné, v jakém smyslu mluvím.
Tady mluvím o Boreelovi jako o komkoli jiném. Vysvětluji to, protože jsem to špatně vyjádřila.
Považovala jsem ho za skončenou záležitost a připadal mi krásný tak, jako člověku připadá krásná pohovka, bratr nebo pes.
Stále ho obdivuji, jako by už pro mě nic neznamenal. Vyhrazovala jsem si právo se na něj dívat, protože už jsem tím nemyslela to, co předtím.]
Jsem ráda, že mě dnes viděl, byla jsem opravdu hezká, možná jsem se jen považovala za hezkou a nebyla, ale ne, byla jsem hezká.
Jak dobře, že mě všichni považují za zamilovanou do Boreela, a tím se rozplývají pochybnosti ohledně vévody; právě proto jsem opravdu ráda, když při pohledu na Boreela rudnu. Chtěla bych je vídat vždycky oba najednou, aby všichni věřili, že rudnu kvůli Boreelovi. Vévoda by to viděl, vztáhl by si to na sebe, jak tomu ve skutečnosti je, a Boreel by byl mnou okouzlen, protože když rudnu, jsem velmi hezká.
Přišli pan a paní de Pierlay, konverzovala jsem s nimi čtvrt hodiny.
Máma nemocná.
na okraji
Tak já jsem si myslela, že jsem velká! Byla jsem dítě a myslela jsem si, že se mohu líbit! Jaká hloupost.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „I did not mean what I meant before“. ↩