Pondělí 17. února 1873

Překrásné počasí. Na promenádu (vikuňové šaty) jsme jely s Dinou jen ve dvou, teta je v Monaku, máma nemocná a Sophie nebyla hotová, slečna Collignon nemocná, projely jsme se v kočáře a spatřily Boreela s jedním koněm, naproti, je velmi hezký, podíval se na mě, pak jsme jely pro Sophie, abychom ji zavedly k jedné dámě, ale protože jsme tu dámu nenašly, procházely jsme se s ní, viděly jsme Boreela čtyřikrát či pětkrát a pokaždé přijížděl naproti mně, udělalo mi to velkou radost, ale představuji si, jaké by bylo mé štěstí, kdyby to bylo o pět měsíců dříve. Pokaždé se na mě díval, považuji ho naprosto za známého. Schází už jen ho pozdravit, když mě míjel, neotočil hlavu, jen střelil očima a podíval se na mě tak laskavým pohledem, opravdu měl oči tak hodného psa jako Prater.
Je sympatický a zároveň tak krásný, což je vzácné, pokaždé když přijížděl, věděla jsem to a připravovala se, nezrudla jsem.
Měl takový plný, naivní obličej, kterému nechyběla krása, oči má dobré, šedé. Jenomže jeho chůze nemá úroveň, je to jeho chůze, co ho v mých očích snížila.
Chtěla jsem se pochlubit, že ho shledávám krásným, ale že je pro mě vyřízený. Jak jsem to napsala, není jasné, v jakém smyslu mluvím.
Tady mluvím o Boreelovi jako o komkoli jiném. Vysvětluji to, protože to není dobře vyjádřeno.
Považovala jsem ho za skončenou záležitost a nacházela jsem ho krásným tak, jak člověk nachází krásnou pohovku, bratra nebo psa.
Stále ho obdivuji, jako by už pro mě nic neznamenal. Vyhrazovala jsem si právo se na něj dívat, protože už jsem tím nemyslela to, co předtím.
Jsem ráda, že mě dnes viděl, byla jsem opravdu hezká, možná jsem se jen považovala za hezkou a nebyla, ale ne, byla jsem hezká.
Jak je výborné, že mě všichni považují za zamilovanou do Boreela, a tím se rozplývají pochybnosti ohledně vévody; jsem opravdu ráda, když v přítomnosti Boreela rudnu, a to právě z tohoto důvodu. Chtěla bych je vždy vídat současně, aby všichni věřili, že rudnu kvůli Boreelovi. Vévoda by to viděl, vztáhl by si to na sebe, jak tomu ve skutečnosti je, a Boreel by byl mnou okouzlen, protože když rudnu, jsem velmi hezká.
Přišli pan a paní de Pierlay, konverzovala jsem s nimi čtvrt hodiny.
Máma nemocná.
Považovala jsem se tedy za velkou! Byla jsem dítě a myslela jsem si, že se mohu líbit! Jaká hloupost.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „I did not mean what I meant before."