❦
Neděle 16. února 1873
Dimanche 16 février 1873
na okraji · note de Marie sur la page de titre du Livre 2
[Poznámka: 1880. Prosím vydavatele, aby v tomto sešitu i v následujících vypustil všechna opakování o vévodovi z Hamiltonu.]
[Annotation: 1880. Je prie l’Editeur de supprimer dans ce livre et les suivants les redites sur le duc de Hamilton.]
Krásné počasí, větrno, zašli jsme na čokoládu k Rumpelmayerovi.
Beau temps, venteux, nous prîmes du chocolat chez Rumpelmayer.
V kostele (modré šaty). Při obědě k nám paní Savelieffová přivedla i svého synovce, pana Savelieffa, který je zde s manželkou na týden. Potom u hudby, spousta lidí. Boreel s dvouspřežím projel kolem nás, když jsme stáli u hudby, ale ne přímo proti nám, nejel příliš rychle a pozdravil mámu. Strašně jsem zrudla a ptám se:
A l’église (robe bleue). A déjeuner Mme Savelieff nous a amené son neveu M. Savelieff aussi, qui est ici avec sa femme pour une semaine. Puis à la musique, beaucoup de monde. Boreel avec deux chevaux, pendant que nous étions arrêtés à la musique, nous passa mais pas en face, il ne passa pas trop vite et salua maman, j’ai rougi beaucoup et je demande:
„Proč tě zdraví, mámo?“
— Pourquoi il te salue, maman ?
„Je to člověk z dobré společnosti,“ odpovídá.
— C’est un homme bien, elle répond.
Pozdravil ji, a to znamená, že se mi nechce vyhýbat; kdyby chtěl, mohl klidně nepozdravit, nebyl nám ani představen. Anebo možná pozdravil, aby viděl, jak se v tu chvíli zatvářím. Projel kolem nás pomalu několikrát, dnes byl opravdu velmi krásný! Moc se mi líbil, ale nesmím to dát najevo...
Il l’a saluée et cela veut dire qu’il ne veut pas m’éviter; s’il voulait, il pouvait bien ne pas saluer, n’étant même pas présenté. Ou peut-être il a salué pour voir quelle figure je ferai en ce moment. Il nous passa doucement plusieurs fois, il était vraiment très beau aujourd’hui ! Il m’a beaucoup plu, mais il ne faut pas le montrer...
Vložený list · annotation de Marie, 1874
[Poznámka: Září 1874: Celé to s Boreelem začalo tím, že jsme u něho shledali podobnost s Praterem.]
[Annotation: Septembre 1874: Boreel doit son commencement à la ressemblance que nous lui avons trouvée avec Prater.]
Ach! Jak bych si přála, aby nám byl představen, a kdyby jednoho dne narážel na to, že ho miluji, řekla bych mu, že ho nemiluji, ale že jsem si jednou všimla, jak se podobá mému psovi, několikrát jsem to doma řekla a škádlili mě s tím, a proto jsem rudla, když jsem ho viděla. Představuji si, jak se bude divit. A pak se mi možná bude snažit zalíbit a zamiluje se do mě.
Oh ! comme je voudrais qu’il nous soit présenté et si un jour il fait allusion à ce que je l’aime, je lui dirai que je ne l’aime pas, mais qu’ayant un jour trouvé une ressemblance entre lui et mon chien, j’ai dit cela à la maison plusieurs fois et qu’on m’a taquinée et que c’est à cause de cela que je rougissais en le voyant. Je m’imagine son étonnement. Et alors peut-être il voudra se faire aimer de moi et il m’aimera.
Myslím, že vévoda je u Gioie, protože nevyšla ven.
Je crois que le duc est chez Gioia parce qu’elle n’est pas sortie.
na okraji
Příliš milování atd.
dans la marge Trop de aimer, etc.
Když uléhám, slyším přijíždět paní de Mouzay a paní de Daillens, zavedu tu druhou do malého žlutého salónku, je tam šero, jsem v plášti a nechám si od ní vyprávět o plese u paní Prodgersové, vypráví mi potichu: ptám se na spoustu lidí a pak na „toho tlustého Boreela“. Byl převlečený za pierota z doby Ludvíka XV., v perlově šedém a třešňovém kabátku, velmi svěží a velmi hezký, jak mi řekla, a já na to: „Šedá a třešňová, to jsou barvy žokeje... myslím toho od vévody z Hamiltonu,“ a jméno Hamilton už dořekla se mnou. Ještě pár slov o tom. Teď jsou u nás: paní de Mouzay, paní de Daillens, pan a paní Anitchkoffovi, pan de Patton. Máma šla do divadla, ale brzy se vrátila.
En me couchant j’entends arriver Mme de Mouzay et Mme de Daillens, je mène la dernière au petit salon jaune, sombre, je suis en mon manteau et je lui fais raconter le bal de Mme Prodgers, elle me raconte tout bas: je lui demande beaucoup de monde puis « le gros Boreel ». Il était habillé en pierrot Louis XV, à veston gris de perle et cerise, très frais et très bien, m’a-t-elle dit, alors j’ai dit: « Gris et cerise, ce sont les couleurs d’un jockey... je crois celui du duc de Hamilton », elle finit le mot Hamilton avec moi. Encore quelques mots sur cela. Nous avons maintenant chez nous: Mme de Mouzay, Mme de Daillens, M. et Mme Anitchkoff, M. de Patton. Maman est allée au théâtre mais elle est vite retournée.