Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 11. února 1873

Na promenádě mám hezké černé sametové šaty, klobouk s růžemi. Konaly se regaty. Přes šedesát malých lodiček. Obrovský dav sledoval tu podívanou.
Večer jsme se vrátily, abychom šly na večeři k S...
Já jsem vyjela sama v kočáře, s Praterem vedle sebe.
Lidé se na mě hodně dívali.
Viděla jsem Gioiu pěšky. Boreel se na mě podíval a já jsem dělala, že ho nevidím. To ho muselo mrzet.
Vypadala jsem velmi dobře. Zdá se mi, že budu velmi hezká, až vyrostu. Jak bych byla šťastná, kdyby se do mě zamiloval. Tím bych se mu pomstila.
Jaká škoda, že mě on neviděl. Zatímco všichni ostatní mě obdivují.
Vrátily jsme se o půl čtvrté ráno. Byla jsem velmi unavená a zítra jsem musela vstávat v osm, ale stůj co stůj jsem si chtěla zapsat své dojmy, než si lehnu.
Boreel byl na tom plese. Zase mi připadal lhostejný, ale zuřila bych, kdyby přede mnou tancoval s jinou; vadilo mi, že se dvořil hezké Skotce. Nebyl veselý, ale něžný, zamilovaný, pozorný.
Ach! Jak bych chtěla, aby se do mě zamiloval, abych ho potrestala!

Poznámky

Regaty byly další významnou společenskou událostí nicejské zimní sezóny, přitahovaly mezinárodní návštěvníky a poskytovaly příležitost ke společenskému předvádění. ↩
Přítomnost „hezké Skotky" (jolie Ecossaise) na plese dokládá mezinárodní povahu nicejské zimní společnosti, která přitahovala zámožné rodiny z celé Evropy. ↩