Čtvrtek 6. února 1873

V poledne v Monaku. Velký den pro mě, větší než dostihy, protože vévoda tam bude a zúčastní se střelby, zatímco dostihů se neúčastní, ač je komisařem.
Dej, Bože můj, ať se se mnou seznámí.
Všechno, co píšu, se snažím opravovat, jak jen mohu – ne pravopis, to by bylo příliš obtížné; neopravuji, mýlím se, píšu, co cítím, a sotva opravuji chyby v místních jménech a osobách.
Můj dnešní styl není vznešený, ale ten, jakým jsem psala před několika měsíci, byl prostě otřesný. Moje malé lsti a vysvětlování jsou směšné a červenám se za ně, ale nechávám všechno tak.
Je to důležitý dokument pro literaturu a pro budoucí pokolení!
V době, kdy jsem psala své první sešity, zdálo se mi, že je budou v knihách o literatuře citovat jako vzorné ukázky. (Jaká troufalost!)
Když jsem dorazila ke střelnici, dozvěděla jsem se, že vévoda byl vyřazen ze soutěže. Nu dobrá – zase ho neuvidím, nemám štěstí.
Spousta Angličanů nádherně oblečených – ty nejšpinavější kostkované obleky. Baron Merck měl božskou košili a kravatu, košili růžovou. Je to tak smutné, že jsem vévodu neviděla! Tolik jsem si ho přála, den začal tak úchvatně, ale jaký smutek večer!
Celou dobu se jeho jachta projížděla před terasou střelnice.
Tribuna mi připomněla tu v Badenu a tu v Nice.
Bože můj, dej mi spatřit vévodu, snažně Tě prosím o tu svrchovanou milost, zítra na dostizích.

Poznámky

Pozn. překl.: Hors concours – „mimo soutěž“, tj. bez práva soutěžit o ceny. Proč, Marie neuvádí. ↩