Pátek 7. února 1873

Teď vím, proč mě vévoda nechce vidět. Gioia ho příliš zaměstnává. Myslela jsem, že ji opustí, ale to byl jen sen. Zná ho příliš dobře. Je na ni příliš zvyklý a ona má tolik způsobů, jak si ho udržet, a tolik lstí!
A přece se na mě před chvílí podíval a já zčervenala. Možná vycítil, že ho miluji. Jak je to zvláštní!
Večer v klubu Méditerranée dávala vikomtesa Vigierová večírek: „Náměsíčná“ od Belliniho. Měla jsem rozkošné růžové šaty s výstřihem, vysoký účes, který mi moc slušel.
Hlas Vigierové nádherný, trochu unavený, trochu pronikavý, ale nádherný.
Celé Nice tam bylo, kromě Boreela.
Ale byla jsem tak šťastná z toho, že jsem vévodu viděla, že jsem si ho ani nepřála vidět kvůli sobě – ale byla bych chtěla, aby mě spatřil on, pro své potěšení, protože jsem byla opravdu velmi hezká.

Poznámky

Pozn. překl.: Cercle de la Méditerranée, další z výběrových klubů v Nice (Kernberger 2013, glosář). ↩
Pozn. překl.: Belliniho opera La sonnambula (Náměsíčná, 1831). Vikomtesa Vigierová byla bývalá sopranistka Sophie Cruvelli (1826–1907), která opustila jeviště, když se provdala za vikomta Vigiera (Kernberger 2013, glosář; Wikipedie, „Sophie Cruvelli“); Marie ji v červenci 1876 nazývá „slavnou Sophií Cruvelli“. ↩