Středa 5. února 1873

Den dostihů na Varu. Největší den sezóny – pro mě.
Ráno vedli žokejové kolem vily asi deset koní. Bože, co je krásnějšího než dostihový kůň?
V jednu odpoledne – a jsem na dostizích. Hrozná spousta velmi elegantních lidí.
Chvíli jsem se procházela, pak jsem na tribuně hovořila s Howardovými, s Gagarinem; vsadila jsem se a prohrála krabičku bonbonů.
Vévoda je přitom komisařem dostihů, a já ho neviděla. Byla jsem na tribuně s nejlepší nicejskou společností.
Viděla jsem Boreela, byl velmi dobře oblečený, ale nevypadá tak dobře jako vévoda. Je rozhodně příliš tlustý.
Ovšem, vévoda je tlustší než on, ale miluji jeho, a dost!
Ach! Kdyby tak tu ženu mohl opustit! Viděla jsem ji v černém, v zavřeném kočáře, samotnou; na dostihy nepřišla. Kde je?
A dnes jsem vévodu neviděla. Dej, ať ho zítra uvidím při střelbě na holuby.

Poznámky

Pozn. překl.: Jeden z komisařů, kteří řídili průběh dostihů. ↩
Střelba na holuby (Tir aux pigeons) byla módním aristokratickým sportem v Monaku. Používali se živí holubi, což bylo běžné až do 20. století. ↩