Sobota 1. února 1873

Na promenádě si Sophie koupila pěkný klobouk, já pár velmi hezkých botiček.
Znovu si zcela jasně promýšlím, co cítím. Ne, v hloubi duše v tom nemám žádný zmatek.
Boreela nemiluji. Ne, nemiluji ho. Ujasnila jsem si to takhle: mám ráda oba stejně, tedy Boreela i vévodu. Takže teď mohu dát přednost jen tomu nejbohatšímu a také tomu, kdo mě bude víc milovat, protože koneckonců je mi jeden jako druhý.
Přesto vím, že mám raději vévodu, ne proto, že je vévoda, ale pro všechny jeho přednosti.
Vím, jsem si jistá, že i když ho upřednostňuji, všechno mě to velice těší; když vidím Boreela, musím vidět jednoho nebo druhého.
Když vidím Boreela, mám radost; ale když vidím vévodu, je to sluneční paprsek, který mi proniká do srdce.
To je zvláštní, takový stav!
Když to vše zvážím, stejně dávám přednost vévodovi; tolik bych chtěla vědět, kolik mu je – myslím, že dvacet osm. Ach! Kdyby tak tu ženu opustil – ona ho přece nemiluje.
Zítra bude milovat jiného, který jí dá peníze. Zruinuje vévodu... Bože můj, pomoz mi!
Vložený listannotation de Marie, 1884
[Poznámka: 1884. Hloupost, naivita.]

Poznámky

Pozn. překl.: Mariina vlastní poznámka, připsaná v roce 1884, když znovu pročítala své rané sešity. ↩