Pátek 24. ledna 1873

Dnes jsou moje narozeniny. Právě mi bylo třináct.
Jely jsme s mámou k Howardovým. Zůstala jsem s dětmi v zahradě.
Zítra jedu na koni.
Po návratu jsem vyšla na terasu. Jaký krásný výhled se z té terasy naskýtá!
Najednou, právě ve chvíli, kdy jsem se chystala vejít do vily, mě volá slečna Collignon:
– Pojďte, Marie!
V tu chvíli po promenádě procházel vévoda z Hamiltonu.
Měl na sobě tentýž oblek jako onehdy. Byl překrásný, ale neviděl mě. Zabránili mi, abych ho ještě jednou spatřila. Zmizel, aniž mě spatřil – a já přitom byla tak hezká v té zelené sukni a šedém kabátku! Jaká škoda!
Kolikrát jsem přišla na tu terasu úplně sama.
Jednou, bylo šero, nebe bylo smutné, hustá mlha pokrývala moře i část města. Bylo vlhko. Vévoda z Hamiltonu zrovna toho dne prošel kolem ve chvíli, kdy jsem se opírala o zábradlí terasy.
Byl nakloněný ve svém kočáře, zapaloval si doutník, a bezpochyby mě neviděl.
Tehdy jsem si řekla:
„Třicetiletý muž, člověk, který nezná nic než dostihy, koně, střelbu, lov a zbožňuje dobré víno a špatné ženské, jede ke své milence, zapaluje si doutník s klidným a spokojeným výrazem, a já bláhová se na něj dívám a představuji si, že mě ani nemůže spatřit!" To všechno si myslím, a zároveň mě napadlo, že jsem přes to všechno velice šťastná, protože jsem ho toho dne viděla, a že to je vlastně to hlavní, po čem toužím.
Stále jsem měla před očima vévodu z Hamiltonu, když jsem přitiskla hlavu k hrudi slečny Collignon a několikrát ji objala, tak hluboce jsem byla v duši šťastná.

Poznámky

Marie Bashkirtseff se narodila 11. listopadu 1858. Datum 24. ledna patrně odpovídalo oslavě jejích jmenin podle ruského pravoslavného kalendáře, což bylo mezi ruskou šlechtou běžné.
Tato pasáž prozrazuje na třináctiletou dívku pozoruhodnou míru sebereflexe, jež svědčí buď o předčasné zralosti, nebo o pozdějších úpravách deníkových záznamů. Vévoda z Hamiltonu byl skutečně proslulý svou zálibou ve sportu a společenském životě.