Úterý 2. září 1884

Dělám kresbu pro „Figaro" – ale s hodinovými přestávkami, odpočinkem...
Strašná horečka – nemohu již. Nikdy jsem nebyla tak nemocná – ale protože to neříkám, vycházím a pracuji. Nač to říkat.
Jsem nemocná – to stačí. Což může žvanění o tom pomoci. Ale vycházet? To moje nemoc dovoluje – v chvílích, kdy se člověk cítí lépe. Ostatně! Ach, bído!