Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 11. srpna 1884

Vyšla jsem v pět hodin ráno udělat náčrtek, ale v šest hodin tam již byl dav a musela jsem zuřivá odejít. Přesto jich bylo dvacet okolo zavřeného fiakru.
Odpoledne znovu procházím ulice – nic se nedrží!
Maminka šla k Bastienu sama; prý jí řekl, že věnuje čtvrtinu svého života tomu, aby mi byl příjemný, uzdraví-li se. Předně jsem přesvědčena, že maminka vymýšlí nebo upravuje – a za druhé, kdyby to řekl, tím hůř.
Je tu paní Mackayová – a mně prokáže svůj vděk tím, že mi pomůže získat medaili.
To je hořké.
Hle – slova, po nichž jsem toužila, mi přivodí živou nepříjemnost, velkou žárlivost... Skoro žal.
Možná si myslí, že chceme dostat obraz zadarmo. Fuj! Hrůza. Dá nám ho. Ale...
Paní Mackayová – nebo jiná.
Dnes četl anglický román – ona je Angličanka nebo Američanka, zkrátka mluví anglicky, a on čte anglický román. Znamená to, že na ni myslí... A pak vše, co může říct přátelského jeho dobrá matka, on i Emile – vše je nic, vedlejší. Jinde jsem vám mluvila o své chamtivosti v záležitostech citu. Dokonce jsem jednou přirovnala Bastiena k velkým metropolím, jejichž blízkost mě plnila neklidem, [Škrtnuté: obavami], žalem. Nuže, jak chcete... Když člověk žárlí na prosté přátele – a já žárlím – jak chcete... Ostatně jsou to tady také přátelé, ale s čímsi navíc.
Teď, když je vděčný, je to velmi nepříjemné.
Jdu do Bois.
Úterý 12. srpna 1884
Zkrátka, přátelé, to vše znamená, že jsem nemocná. Vleku se a bojuji – ale dnes ráno jsem si skutečně myslela, že jsem na pokraji kapitulace – tedy ulehnout a nedělat už nic. Tu se mi ihned vrátilo trochu sil – a znovu jsem šla hledat věci pro obraz.
Moje slabost a moje starosti mě vzdalují od skutečného světa; nikdy jsem ho nepochopila s takovou jasností – jasností nad to, co obvykle dokáži. Vše to se jeví v detailech a se smutnou průzračností.
Já – cizinka, nevědomá a celkem příliš mladá – rozpitvávám špatně formulované věty největších spisovatelů a hloupé výmysly nejslavnějších básníků. Co se týče novin – nedokáži přečíst tři řádky, aniž bych se vzbouřila. Nejen proto, že je to francouzština kuchařky, ale kvůli myšlenkám... Nic pravdivého! Vše je domluvené nebo zaplacené!
Žádná upřímnost, žádná poctivost!!! Nikde. A když vidíme čestné lidi, kteří – aby se podřídili stranickému duchu – říkají lži nebo hlouposti, které si sami ani nemohou myslet! To je... k zvracení.
L'en était là d'son monologue
Quand un grand bruit se fit soudain / C'étaient de très habiles marins / Qui s'amenaient sur une pirogue
La baleine saisie d'effroi / Jeta ('prophète à la dérive, / Et s'en alla mais pleine d'émoi / Nagea vite vers une autre rive / C'est ainsi que finit l'aventure / Alors Jonas qu'était très fort / Il fit mettre dans les Ecritures / Et envoya une note au Sport.
Složila jsem tuto pozoruhodnou sloku při večeři před Saint-Amandem, který je nadšen.
Vrátili jsme se na večeři po odchodu od Bastiena – stále ulehlý, ale s klidnou tváří a jasnýma očima. Má šedé oči, jejichž okouzlující krása přirozeně uniká prostým lidem.
Rozumíte mi dobře? Oči, které viděly „Janu z Arku". Mluvíme o tom. Stěžuje si, že nebyl dostatečně pochopen... a já mu říkám, že byl pochopen všemi, kdo nejsou hrubiani, a že „Jana z Arku" je dílo, o němž si člověk myslí věci, které mu není možno říci tváří v tvář. Ach, kdybych dobře slyšela!
Mluví ke mně jinak než k mamince, Dině nebo tetě – mluví mi o věcech [Škrtnuté slovo] vznešených – a já přitom... Neboť se mi stává, že neslyším!!
To je tak hrozné, že nemohu nic říct.
Mluví mi o mém obraze a já ho opět vidím v jiném světle – jenže protože myslí jako já, radí mi dělat to, co jsem již měla v úmyslu dělat, a to je nepříjemné: mohl by si myslet, že ho sleduji slepě.
– Neindoktrinujte mě příliš – mohl bych vás poslouchat, a já nechci.
Byla jsem v bílém s malým batistovým čepečkem s provázkem. Ale on mě nevidí.

Poznámky

Pozn. překl.: Marie pokračuje v parodické písni o Jonáši (začala 9. 8.). „Byl právě uprostřed svého monologu..." ↩
Pozn. překl.: Pokračování Marie parodické Jonášovy písně: „Když tu se náhle strhl hluk – / připluli zdatní námořníci / na pirožce. Velryba v děsu / hodila proroka na pospas vlnám, / odplula, plná rozrušení, / rychle k jinému břehu. / Tak skončilo toto dobrodružství. / Jonáš, co byl velký silák, / dal vše zapsat do Písma / a poslal zprávu do Sport (novin)." ↩
Pozn. překl.: „Jeanne d'Arc" (1879) – nejslavnější obraz Julesa Bastien-Lepageho, dnes v National Gallery v Londýně. ↩