Pondělí 4. srpna 1884

Zahájení Kongresu; nejsem nespokojená, že tam vstupuji v tak slavné společnosti.
Maršál je obklopen lidmi. Máme dobrá místa vpravo – tatáž jako před pěti lety na posledním Kongresu. Maršálka, Claire a já.
Nikdo to nečekal a zasedání bylo velmi bouřlivé.
Věci, jaké se snad nikdy neviděly na řečnickém pódiu.
Jules Ferry chtěl mluvit – pravice i krajní levice řvaly, aby mu v tom zabránily, když pan Andrieux přišel na řečniště nos na nos s Ferrym a tak výhružného výrazu, že Ferry musel mít strach.
Jenže byli tam dva – Langlois přišel a přidržel se zábradlí; předseda si nasadil klobouk a jak Jules Ferry sestupoval s řečniště, Andrieux s drzým výrazem uchopil svoji sklenici vody a vyprázdnil ji jako na zdraví sněmovny.
Tato hloupost vyvolala velmi komický efekt – a zatímco se Andrieux opíral o zadní stěnu řečniště s překříženýma nohama, Langlois řval vpředu, ale sněmovna řvala hlasitěji než on.
Velmi zábavné, to vše – ale jaká smutná podívaná. Nejodpornější jsou monarchisté.
Princ Napoleon vydal manifest – tento muž má veškerou mou sympatii, nemluví o právech... A ostatně zde je manifest i zpráva o zasedání.
Odjíždím zítra v 11.
V Claiřině chování je cosi, co mě dráždí – ubohá dívka má možná své starosti, ale já si vždy vše přičítám.
Tito lidé jsou ke mně okouzlující – ale mám jich dost.
Z Paříže mi píší, že Bastien je tak špatně, že se ztrácí naděje na jeho záchranu.
Ano, a pak jsem velmi podrážděná – a s cizími lidmi je vždy jistá stísněnost; někdy mě dráždí velké bílé ruce a černé kudrnaté vlasy maršálky... a hloupůstky Louisovy, a příliš dlouhá a příliš štíhlá postava Claire, a ohluplý výraz Marcelův. Jedině maršál je vždy přitažlivý a obdivuhodný.

Poznámky

Pozn. překl.: „Předseda si nasadil klobouk" – parlamentní gesto signalizující přerušení zasedání.
Pozn. překl.: Princ Napoleon – Napoleon Josef Karel Bonaparte (zv. „Plon-Plon", 1822–1891), bonapartistický pretendent trůnu s liberálními názory.