Pondělí 7. července 1884

Jedna příhoda, která dokonale vystihuje mou rodinu.
Poslyšte, je to velmi zvláštní. Ty dámy jdou do obchodního domu Louvre, prosím je, aby mi přinesly třicet metrů bílého mušelínu.
– Okamžitě, drahá přítelkyně, hned teď.
Jenže v obchodě se zřejmě rozhodnou, že třicet metrů je hodně a že koupí-li deset, bude méně k placení – Marie řekla třicet tak nějak, s deseti bude mít dost. Koupí tedy deset a vrátí se.
– Tak co, koupily jste mi ten mušelín?
– Ovšemže.
– Kolik metrů (já je tak dobře znám)?
– Pětadvacet metrů.
– Žádala jsem třicet.
– Dina řekla, že dvacet pět postačí.
– Podívejme se.
Rozbalím balík.
– Ale zdá se mi to dost chatrné, kolik je toho vlastně?
– Je to v dvojité šíři, je tu deset metrů, protože...
– Deset metrů?!!
– Víš, chtěly jsme nejdřív zjistit, jestli ti to vyhovuje, a koupit můžeme kolik chceme, je toho ještě dost a... atd.
A je to vždy, ve všem, všude tak!!! Ty hlouposti mě přivádějí k šílenství. Lži a výmluvy kvůli maličkostem! A říkají, že je to proto, že se mě bojí!!
Nu, kdybyste se mě bály, nedělaly byste to, moje ubohé dítky.
To je smutné. Jste hloupé.
A já souchotinářka.
Pan Grancher mi slibuje, že mě vyléčí za dva roky důkladné a přísné léčby. Vede mě tam malý Béclère; čekala jsem ho ve fiakru u dveří, jaké tajnosti pro tak prosté věci – ale skrývám se před svými, příliš by mě otravovali a roznesli by přátelům, jak odkašlávám. Fuj.
Teď jsem klidnější.
Co se týče toho odporného umělce z Damvillers – je vůbec dojat naší péčí? Vypadá tak klidně, tak smířeně, přijímá vše; velmi unaven, jako ubohé dítě zvyklé na hýčkání. Ano, působí na mě dojmem dítěte, které by člověk bez okolků vzal kolem krku.
Potkala jsem Cassagnaca ve fiakru. Je strašný. A právě pracuje na zkáze toho hlupáka prince Victora, který vychází ze svých kasáren, přičemž ho tři chytráci s Popaulem v čele oslovili Sire a on [Začerněná slova: nečitelné] uvěřil, že jím opravdu je. (Cire – pro bonapartisty.) Jaký vtip! Odneste mě odsud!

Poznámky

Pozn. překl.: Slovní hříčka: „Cire" (vosk) jako ironická varianta „Sire" (Vaše Veličenstvo) – ve francouzštině zvukově podobná, a tedy oblíbený bonapartistický žert o prince Victorovi.