Neděle 13. dubna 1884

Velikonoce.
Zůstávám doma, abych odpověděla neznámému.
To jest — neznámá jsem pro něj já.
Odpověděl mi již třikrát — není to sice Balzac, jehož zbožňujeme bezezbytku, a není to ani Zola. A teď lituji, že jsem se nepustila do Zoly, nýbrž do jeho zástupce, který má talent — a to nemálo — je snad ze všech mladých ten, jenž ho má nejvíce — ale...
Jednoho krásného rána jsem se probudila s touhou, aby pěkné věci, jež umím říci, ocenil znalec — hledala jsem a zvolila jeho. Naturalista!
Dopisy jsou přiloženy k tomuto sešitu. Naturalista — to by bylo výborné — ale obávám se, že bude pro mne nedostačující... Ve všech jeho knihách není nic zcela jemného, co by vzbudilo chuť mu napsat nebo zvolat: „výborně — hle, to je můj typ.“ Vyjadřuji se, jak umím.
Tento sešit, jehož mnohé stránky jsou jen blouznění nemocné. Horečka ji příliš trápila a obrazotvornost ji činila nešťastnou. Nešťastné — tehdy i nyní — bylo to, že byla nemocná; že jsem ji ztratila — neboť ji zbožňuji a zbožňovat ji budu vždy. Byla dobrá, velmi dobrá — a troufám si s přesvědčením říci, že milovala svou rodinu.
Paní Bashkirtseffová, matka.

Poznámky

Pozn. překl.: „Neznámý“ byl Guy de Maupassant (1850–1893) — Marie mu psala anonymně. Maupassant byl žákem Flauberta a jedním z nejvýznamnějších představitelů francouzského naturalismu. ↩
Pozn. překl.: Zde hlas přechází z Marie na její matku — paní Bashkirtseffová přidala tuto poznámku do sešitu po Mariině smrti (říjen 1884). ↩