Sobota 1. března 1884

Portrét postupuje pomalu — hlava byla přemalována dvakrát... Je to proto, že mě nejprve rozčilili, a potom... Možná si myslíte, že Jules v mé práci. Omyl. Na jeho lehkovážnosti myslím jen při večeři — a i to je silně promíseno malováním.
Ostatně včera se mi zdálo, jak se ta hlava má malovat — a během dne jsem udělala, co jsem viděla ve snu — a sen má pravdu... Jenže to je ještě třeba předělat...
Dnes je vernisáž výstavy Unie malířek a sochařek.
Paní Berteauxová přišla nedávno žádat ode mne obrazy — a dala jsem krajinu (alej na Île de la Grande Jatte za mlhavého počasí, suché listí a mokrá země). Portrét Diny v pastelu a Jacquesův v oleji.
A tři hlavy v jediném rámu: miminko, jež se usmívá, dívčinka, jež se směje, a Armandine, jež se rozchechce. Je tu několik obstojných obrazů od Breslau, ale nic vynikajícího.
Jsem umístěna velmi dobře — ale ne v úrovni očí; ta řada je velmi nízko a moje plátna, ačkoli visí nad malými obrazy, má divák přímo pod nosem — celkem vzato dobře umístěna, ale ne v úrovni očí.
Je to nedostatek úcty a výsledek jejich malých intrik — ta skupinka starých žen, asi patnáct, jež to založily. Jsem rozhodnutá být plná... důstojnosti ztratit dobré vůle těchto dam — nic si z nich naprosto nedělajíc — právě jsem adresovala tento poněkud auvergnský dopis prezidentce Berteauxové.
Vážená paní, jak víte, měla jsem na posledním Salonu tři obrazy, z nichž jeden pastel. Dvě z těchto tří věcí byly umístěny v úrovni očí. Poté jsem byla odměněna porotou. Zdálo se mi tedy, že jsem mohla doufat ve větší ohled na Vaší výstavě, na kterou jsem zaslala plátna, jež umělci — možná příliš shovívaví, ale velmi vážní a velmi poctiví — shledali dobrými.
Člověk je vždy směšný, je-li pyšný — přesto skromnost nesmí vylučovat důstojnost, a způsob, jímž jsem umístěna, mě překvapuje — přiznávám — neznalá, jak jsem, drobných pletich soukromých výstav.
Ostatně jsem téměř jista, že je to výsledek omylu — v případě, že bych se mýlila, zbývalo by mi bolestné přesvědčení, že mé skromné zásluhy mi nedovolí napříště figurovat uprostřed tolika děl, jejichž velkou hodnotu plně chápu.
Ráčte přijmout, atd. atd.
Jsem spravedlivá — a nakolik se mi Jacquesův portrét nelíbí, natolik by mé ostatní příspěvky měly být umístěny s velkými poctami — neboť kromě Breslau, mne, Feurgardové a krajinářky jménem Kellendová — vše ostatní jsou hrůzy, nebo skoro.
Koneckonců.
Dnes večer italská opera — Hérodiada.
Dina, já, teta — a z mužů: Alexis, Bagnitsky, Zuccarini, Morgan, Pavon, Missak atd.

Poznámky

Pozn. překl.: Union des femmes peintres et sculpteurs — ženská umělecká organizace založená 1881, první svého druhu ve Francii. ↩
Pozn. překl.: Île de la Grande Jatte — ostrov na Seině poblíž Paříže, později proslavený Seuratovým obrazem Nedělní odpoledne na ostrově Grande Jatte (1886). ↩
Pozn. překl.: „Cimaise“ — řada obrazů zavěšených ve výši očí, nejprestižnější umístění na výstavách. ↩
Pozn. překl.: „Auvergnský“ — přímý, nezdvořile přímočarý dopis; Auvergnané byli stereotypně považováni za tvrdohlavé a přímé. ↩