❦
Pátek 29. února 1884
Vskutku hubnu! Do háje.1 Ale učesala jsem se jako Mackay na pastelu, který z ní udělal Jules.Vendredi 29 février 1884C’est que je maigris vraiment ! Nom d’un chien. Mais je me suis coiffée comme la Mackay sur le pastel qu’en a fait Jules.
Odjede do Alžíru s matkou. To je dojemné. Na velbloudu... Neboť věřím, že ho Mackayová opustila.
Il ira en Algérie avec sa mère. C’est touchant. Sur un chameau... Car je le crois lâché par la Mackay.
Ale koneckonců... zapisuji své dojmy — nic víc.
Mais enfin... je note mes impressions rien de plus.
Co chcete — nemohu zůstat osm dní, aniž bych měla na koho myslet, a když si chvílemi — jen velmi krátkými chvílemi — představuji, že jsem zamilována, je to radost.
Que voulez-vous, je ne puis pas rester huit jours sans avoir à qui penser et quand par moments, des moments très courts, je m’imagine être amoureuse, c’est de la joie.
Ach, kdybych se mu jen líbila tolik, jako se líbím architektovi! Ten důstojný stavitel domů mě snad nemiluje — ale kdybych chtěla... Koneckonců — stačilo by mi to... Bylo by dost na to, aby žena, dávajíc trochu povzbuzení, z toho udělala něco nádherného... Ale krásné dítě — co děláte v malování? Ale, ó nízká lůzo obdivující můj styl — maluji Dinu; jenže protože se bojím nic říct... Koneckonců to jsou obrovské emoce — je člověk, když dospěl, pořád tak nešťastný a tak pohnutý před přírodou? Naivní velká umělkyně — chceš, aby ti říkali, že bez těchto muk jsi pouhá řemeslnice... Dobrá.
Ah ! si seulement je lui plaisais autant qu’à l’architecte ! Ce digne constructeur de maisons n’est peut-être pas amoureux de moi mais si je voulais... Enfin ça me suffirait... Il y aurait assez pour que la femme donnant quelque encouragement on en fit quelque chose de magnifique... Mais ma belle enfant que faites-vous en peinture ? Mais vile multitude idolâtre de mon style, je peins Dina, seulement comme je crains de rien dire... Enfin ce sont des émotions énormes, est-ce que, quand on est arrivé on est toujours aussi malheureux et aussi ému devant la nature ? Naïve grande artiste, tu veux te faire dire que sans ces tourments on n’est qu’un artisan... Bon.
Nu, Bože můj — je možné, že se mýlím, a koneckonců... Člověk vypadá tak hloupě a směšně, když se mýlí — a čím méně má osoba na váhu, tím hloupěji vypadá — dobře; ale přece mi připadá, že jsem si povšimla, že zejména před nějakou dobou byl architekt do mě zamilován. Nu a copak to není věc absurdní, zbytečná a krutá — a nebylo by bývalo lépe, kdyby to byl jeho bratr? Vzala bych si Saint-Amanda okamžitě. Ale opravdu! Kdežto je-li pravda, že se tomu chudákovi líbím — to ho musí hodně trápit.
Enfin mon Dieu, il est possible que je me trompe et enfin... On a l’air si bête et si ridicule lorsqu’on se trompe aussi et moins le personnage a d’importance plus on a l’air idiot, enfin bien, mais pourtant je crois m’être aperçue qu’il y a quelque temps surtout l’architecte a été amoureux de moi. Eh bien n’est-ce pas une chose absurde, inutile et cruelle et n’aurait-il pas mieux valu que ce fut son frère. J’épouserais tout de suite Saint-Amand. Non vrai ! Tandis que si c’est vrai que ce pauvre garçon me trouve bien ça doit l’embêter beaucoup.
Máma a teta ho přijímají nadmíru vlídně — věří totiž, že mě oceňuje, jak si zasloužím.
Maman et ma tante lui font un accueil charmant car elles croient qu’il m’apprécie à ma juste valeur.
Stačí, aby jim někdo řekl, že mě ten a ten má za okouzlující, a už toho a toho zbožňují.
Il suffit qu’on leur dise qu’un tel me trouve charmante pour qu’elles adorent un tel.
Já bych chtěla vidět paní Cartwrightovou... Je otravné, že je tak málo slušná... A Mackayová... Je to divné — nikdy jsem nebyla žárlivá, leda na Audiffreta tehdy — a ještě ta velká slova, jichž jsem užívala, ta pocházela z románů...
Moi je voudrais voir Mme Cartwright... C’est assommant qu’elle soit si peu comme il faut... Et Mackay... C’est drôle je n’ai jamais été jalouse excepté pour Audiffret dans le temps et encore les grands mots que j’employai, ça venait des romans...
Naopak — mám sympatie k dámě svého objektu... Podívejme se — kdy tedy budu zamilována?
Au contraire j’ai de la sympathie pour la dame de mon objet... Voyons, quand donc serai-je amoureuse ?
Kdybych odjela do Alžíru!
Si j’allais en Algérie !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále „Nom d’un chien“ (doslova: jméno psa) — mírná eufemistická kletba, jež zjemňuje „nom de Dieu“. ↩